Svět, který jsme znali, se změnil
Psal se rok 1760 starého počítání. Svět se utápěl ve válce, první, která zasáhla snad všechny kontinenty najednou. Prastaří si nemohli pro svůj návrat na náš svět vybrat vhodnější okamžik. Pod vedením Krále králů se rozhodli vrátit na náš svět. Pochod Krále králů začal v Albionu, ale nakonec vrátil k pravému řádu věcí celou Evropu.
Prastaří procitli a svět už nebyl stejný. Nekončící noční můra, říkali někteří. Jen návrat k přirozenému řádu věcí, tvrdili jiní. Většina lidstva se ale neptala, zda je to dobře či špatně. Koneckonců, co zmůžete proti vůli bytostí, které byly předobrazy bohů ze starých legend? Lid se sklonil a přijal nadvládu Prastarých – a spolu s ní i výhody, které přinášela. Teroristé dál vedou svůj boj, ale lidé už mají dost jejich bomb a letáků.
Prastaří s sebou přinesli zpět zapomenuté umění magie, chápání nezemských sil a tajemství vesmíru. Těm, kteří jim věrně sloužili – anebo těm, kteří se nebáli po nich sáhnout – se do rukou dostaly klíče k věčnému mládí a moci, o které se jejich předkům ani nesnilo. A těm, kteří nabídli Prastarým víc než jen svou službu, se dostalo privilegia zplodit s nimi potomky. Rodí se hybridé se zvláštními schopnostmi. Urychlil se vývoj v mnoha oblastech. Žijeme v nejkrásnější éře lidstva. Žijeme v Belle Epoque.
Dnes
Prastaří a jejich pololidští potomci sedí na většině panovnických trůnů Evropy a Ameriky. Někteří staří aristokraté dostali rozum a přidali se k pochodu Krále králů: jiní byli zadupáni a vyvráceni. V čele států stojí Prastaří čisté krve, Prastaří, kteří přišli už s Králem.
Každý z vládců Evropy má svůj styl vládnutí a prostředky, jimiž si udržuje moc – technologická převaha a živoucí kovy, kolektivní vědomí, strach nebo dračí oheň. A k tomu všechny nástroje moderního státu. Byrokracie, vzdělávání a tajná policie.
Země nového světa
Rusko Krále králů
Král králů, první a nejmocnější z Prastarých, si za své sídlo vybral Rusko. Odsud vládne Evropě, odsud zakázal staré pověry kříže a půlměsíce i starých svitků. Ustanovil i naší víru, připomínající pravá, skutečná božstva. Pantheon starých bohů, kterému teď v jejich dočasné nepřítomnosti předsedá on sám, neboť jeho svaté jméno zní Svantovít.
Rusko je centrem moci, víry i prastaré magie. Přes pobaltské země se natahuje až do bývalého Polska, které si rozdělilo s Ocelovým císařství a dunajským Drakem. Není chudou periférií Evropy, ale jejím hegemonem: byť v posledních letech obrátil Král králů svůj zrak směrem k střední Asii a dálnému Východu, kde přináší víru a pravdu bláznům a teroristům. Zbytek Polska byl proměněn v mrtvou zónu spravovanou oddíly Totenkorps.
Země dunajského Draka
Dřívější državy rakouských Habsburků jsou nyní pod kontrolou Prastarého jménem Drak. Do jeho dunajského impéria spadá neklidný Balkán, zbědovaný a ponížený Krakov a samozřejmě koruny Rakouska, Uherska a česká koruna, spojující země české, moravské a slezské. Ty jsou skutečným centrem říše, neb Slované byli upřednostněni. Mocenské centrum a Drakův dvůr se nalézají v Brně.
Ocelové císařství
Prosperující a technologicky vyspělé Ocelové císařství sdružuje jednotlivá německá království a léna. V jejím čele stojí polomechanická prastará císařovna, obklopená svými ocelovými sluhy a dalšími nelidskými kontrapcemi. Její říše je zatím tvořená hlavně lidmi, obzvláště po tom, co v posledních letech rychle anektovala i dříve nezávislé Bavorsko a Sasko, ale Císařovna hodlá zjevně stoupat výš a překročit dřívější slabosti a rozdělení.
Země francouzského Kohouta
Prastaří vládci Francie byli povražděni samozvaným uchvatitelem Napoleonem Bonapartem. Ten nakrátko vítězil díky tajemstvím, které odhalil v egyptských pyramidách, poté byl ale sražen Králem králů, Drakem a jejich suitou. Po smrti nově instalovaného Prastarého Kohouta je země řízena třemi regenty – zástupci stavů. Země stále splácí Králi králů válečné reparace a nachází se na pokraji bídy, což jí motivuje ještě více ždímat své kolonie.
Krakenova říše Hispanica
Španělsko daroval původně Král králů prastarému jménem Cizinec, prvnímu, který po dlouhé době zavítal na Zemi z jiných světů dalekého vesmíru. Jenže lidská přirozenost (a neutuchající aktivity katolických teroristů) Cizince znechutily a on odešel, čímž přinesl všem Prastarým velikou chandru a Král králů se dokonce na několik let odmlčel. O španělské dědictví pak bylo svedeno několik válek, až je nakonec Král králů přidělil Krakenovi, Prastarému z upadající a chudé Skandinávie. Krakenova říše teď spojuje Skandinávii, Španělsko a kolonie v jižní Americe a Karibiku. Mezi nimi se sám Kraken se svým nejbližším dvorem neustále přemisťuje, ale žádná z nich výrazně nezkvétá.
Albion
Země, kudy se Prastaří vrátili na tento svět, když je anglická královská rodina požádala o pomoc ve válce. Došlo zde ke spojení rodů – Jiří III. pak po celé století byl partnerem Královny Úlu a dal jí mnoho potomků. Jeho země a hlavně její šlechta se ale změnily. Výkonnou moc deleguje královna úlu na své věrné dělnice a na šlechtu Albionu, která má do posledního vazbu na její krev a rod a dokonce s ní sdílí jak chuť na lidskou krev, tak dokonce i vědomí. Albion byl jednou z prvních zemí, které se pokryly továrnami a povedlo se mu udržet i část svých kolonií. Vzdálenost od Moskvy pak dává Královně úlu odvahu a drzost leckdy se i vyjádřit přímo proti Králi králů.
Nezávislá území v Evropě
Itálie se rozpadla do řady válčících městských států, mezi kterými vyniká Benátsko. To se v novém světě stalo znovu obchodní velmocí a místem, kde se zboží a lidé setkávají, městem, kde platí Zákon masek a nikomu nezáleží na tom, kým jste byl, ale co nabízíte. Město pod ochranou vlastního Prastarého. Některá území pak jsou zcela zničena nebo civilizací netknuta. Frontová linie mezi Vysokou portou a Drakovo říší je takovým územím, Mrtvá země na území bývalého Polska sem patří jednoznačně a víc záhad než odpovědí nabízí i Švýcarsko. Jeho území si na mapách maluje více říší, ale reálně zde vykonávat moc nad těmi pár pastevci není nic jednoduchého. Někde ve švýcarských horách leží i Litánie, tajné město, které slouží jako ohromná nekropole která umí uložit k odpočinku jakékoliv tělo. A poptávka po klidném spočinutí nebožtíků je v Evropě vysoká.
Konkordie
Na východním pobřeží Ameriky leží třináct kolonií Albionu, ze kterých místokrál získává pro svou královnu stále více tributu ať už v podobě zboží či peněz nebo lidí. Západně od nich jsou široké pláně a hory obývané jen divochy, kteří se jistě jednou pokloní Prastarým, ale jejich čas ještě nenadešel.
Mexiko
Největší z kolonií starého Španělska byla slavnostně svěřena Drakovu pokrevnímu bratru, jehož vládu si dříve vyžádal mexický lid když čelil ultimátu Krále králů. A vskutku, první léta jeho vlády byla jistě příjemná, ale je to již delší dobu co ze země přišly dobré zprávy. Drak z Mexika musí čelit jak kultistům starých aztéckých bohů, tak vysokému počtu katolicky naladených obyvatel podporovaných jezuitskými teroristy. Boj na dvou frontách je natolik vyčerpávající, že sama císařovna odjela do Evropy žádat o pomoc.
Asie
Osmanská říše je vytrvalým nepřítelem Prastarých a drží frontové linie na Balkáně, Kavkaze a teprve před krátkou dobou musela vyklidit Egypt. V Indii mezitím krvácí Albion, při pokusu udržet svůj těžce přístupný kus vydobyté půdy. Král králů ještě nedokázal dotáhnout zásobovací trasy až k Pacifiku a musí se soustředit jak na boj se středoasijskými státy, tak s houževnatým odporem Číny a Japonců – a zjevně se snaží dosáhnout Indie dříve než Albion. Evropské kolonie v Austrálii a jihovýchodní Asii ale drží a jsou základnou, přes kterou Prastaří podnikají stále častější výpady dál. Často se mluví o spiknutí pohanů – a ještě častěji je upozorňováno na to, že jednotlivé asijské státy své akce proti právoplatným vládcům této Země nedělají jen tak z vlastní vůle, ale někdo je koordinuje. Nejspíše teroristi z řad jezuitů a dalších teroristických řádů.
Afrika
Sever Afriky představují převážně kolonie evropských států, mezi nimiž trochu překvapivě dominuje Benátsko, pro které představují záchranný bod a velmi vítaný zdroj lidí do uniforem. Egypt byl nedávno osvobozen a otázka toho, jak bude rozdělen a komu bude svěřena vláda musí být ještě vyřešena. Jižně od Sahary je ale vše jinak. Velká část Afriky je nadále neprozkoumaná a není vyloučeno, že v jejích útrobách někteří Prastaří vládnou, dosud neprocitli nebo na něco čekají. Objevitelé sem pořádají odvážné výpravy, které často končí bolestivou smrtí a šílenstvím, jindy slavnou výstavou a státními poctami.