Politické směry a ideologie

V následujícím přehledu najde pozorný čtenář krátké shrnutí nejvýznačnějších politických směrů, které z vládních budov či podzemních skrýší hýbou naším světem.

Konzervatismus

Politický směr vycházející hlavně z představy, že příliš překotné změny mohou vést ke katastrofě a existující společenské nastavení je v podstatě dobré a je třeba ho udržet a vylepšovat pouze v malých krocích a po důkladném zvážení. Zásadní hodnotou je udržitelnost a podpora moci státního aparátu, stejně jako širšího politického ekvilibria Evropy a světa. Po řadě krizí a skandálů došlo v posledních letech k několika konsolidacím konzervativních sil, kterým hrozil pád do zapomnění. Spojení venkovských, velkostatkářských/velkošlechtických a buržoazních stran s neformální podporou kruhů náboženských položilo základ “Reformované konzervativní strany”. Došlo tak k vytvoření síly, která jasně propaguje odpovědnost za vlastní život, podnikání, staré venkovské hodnoty i způsob života a přirozenou, nezaměnitelnou roli šlechty ve společnosti.

Dlouho byl také konzervatismus jedinou a stálou oporou trůnu – s návratem nacionalismu a hlavně zrozením supremacismu ale ztrácí i tuto svou hodnotu. Konzervativní strany jsou tak paradoxně vnitřně rozkývané, řada předních představitelů zvažuje přestup jinam a není jisté, v jakém stavu se bude doteď nejsilnější politické hnutí nacházet po smrti Draka.

Novým společným symbolem konzervativců je malý železný kruh na znamení jednoty, pevnosti a nedělitelnosti říše.

Supremacismus

Doktrína supremacismu je na první pohled jednoduchá a částečně je na ní samozřejmě říše založená odjakživa: moc je právo a úkolem státu je umožnit bezproblémové plynutí tohoto práva, ne ho nechat omezovat zbytečnými politickými obezličkami, ústavami a podobně. Supremacisté žádají odevzdání veškeré moci Drakovi a jeho nejbližším a v podstatě okamžité zrušení všeho zákonného vývoje starého Draka s nástupem nového. Supremacismus dále požaduje zachování těchto pravidel i ve společnosti s tím, že zákony mají chránit pouze holý život – a i ten spíše omezeně s výrazným rozšířením práva na sebeobranu i na situace, které například omezují čest a dobré jméno napadeného.

Tyto principy by pak měly být aplikovány nejen vůči zrádcovským státům jako Turecko, ale i vůči slabším sousedům. Ti mají být pohlceni a jejich síla využita dále tak, aby se říše stala co nejrychleji co nejsilnější a mohla tak prosazovat sebevědomě svá práva i vůči koloniálním velmocím, i vůči Králi králů. Supremacismus je záležitostí posledních několika let, jeho hlavním autorem a teoretikem je německý filozof Friedrich Nietzsche, který byl jako problémový na základě svého hybridního původu vyhnán z Durynska. Jeho patronem v Česku se stal Felix ze Schwarzenbergu, Druhý Adept. Supremacisté se zatím nezapojili do žádných voleb, ale zlákali k sobě řadu konzervativních a nacionálních politiků.

Jejich symbolem je X, značící odmítnutí slabostí a překonávání strastí.

Nacionalismus

Kořeny nacionalismu v nepříliš sourodých dunajských zemích sahají hluboko, ale moderní nacionalisté jako svůj emancipační moment označují první “Edikt judaistický”, který krátce před zavedením nového letopočtu uvedl Drak. Jeho cílem bylo jasně popsat a následně zcela vykořenit ty Židy, kteří se nehodlali přizpůsobit nové době a odeslat je do exilu. Několik let trvající proces byl doprovázen řadou vyhraňování a vzpomínání na kořeny jednotlivých rodin, které probudily v řadě českých rodin velikou hrdost – a řada rodin si vzpomněla, že je vlastně odjakživa slovanského plémě a má tak blíže k nejbližším poddaným Krále Králů. Nacionalistické pocity desítky let spíše jen doutnaly, ale ke skutečnému výbuchu došlo roku 1848. Požadavky tehdejších zástupců zemských sněmů na široké národnostní přesuny byly sice Drakem odmítnuty, ale v Praze se rozšířila fáma, že Drak svolil, pokud si to poddaní zařídí sami. Tento drb se rozběhl rychlé do celé říše a záhy potom po celé Evropě a zahájil tak revoluční rok 1848. Jeho následky byly v dunajské říši strašlivé: ještě před zásahem armády došlo k zabití tisíců osob, převážně Němců, které chtěli Češi vytlačit z českých zemí a dokonce i Korutan do Tyrol a Rakous. Zároveň se Maďaři jali odsouvat Slováky do hor a Chorvaty a Slovince prakticky až do moře. 

České masakry byly zastaveny díky řadě dohod už v roce 1848, ale předáci Maďarů udělali zásadní chybu: odmítli se vzdát a hlavně uznat své chyby a vydat své vůdce povstání. Roku 1849 tak u vesnice Világoš došlo k odstrašujícímu masakru několika stovek maďarských šlechticů a hlavně jejich žen a matek. Velitel dračích vojsk Windischgratz totiž kalkuloval jasně: Uhři budou třeba v nekonečném boji s Turkem a je mnohem lepší nepřátele zastrašit než vybít.

Nacionalismus ale potlačením revolucí nezmizel, naopak. Nacionalistické strany byly ustanoveny ve všech dunajských zemích a vesměs mají jednoduchý program. Jasné zlepšení podmínek pro svou národnost, přehlednější etnické rozdělení říše, jazyková a kulturní práva a národnostně podmíněné systémy sociálních dávek. Národní strany (Strana Čechů, Strana Němců, Strana Maďarů a další) nacházejí podporu nejen ve městech, ale i mezi rodovými stařešiny. Jako jedny z mála stran je dokáží systematicky přitahovat k tomu, aby posílili jejich řady. Nacionalisté se vesměs shodují na jednom: každý národ by měl mít svého Prastarého, který je jeho praotcem – a Slované pak ještě často velmi zdůrazňují úlohu Krále králů jako prvního mezi Prastarými. Jedním z nejčastějších nacionalistických návrhů je pak často i plošná reedukace těch národů, které žádného patrona nemají.

Nacionalisté jsou také častými proponenty přiznaného otrokářství, pokud jsou otroky lidé jiných národností a ras. Jako symbol nosí trikolory daných národů.

Liberalismus

Ústředním bodem liberální ideologie je důraz na svobodnou vůli jednotlivce a nutnost její ochrany a v rámci reálných podmínek co nejširší možnosti její seberealizace. Přijímá kapitalismus jako nejefektivnější způsob dělení prostředků, volný trh ale musí být omezen vládou s jasnou legitimitou. Nevymezuje se proti šlechtě jako držitelům majetku a vůči panovníkovi, vždy ale žádá jasná konstituční omezení, vládu práva v zemi a udržení alespoň částečného systému voleb. Dunajská Ústavní strana je jednou ze silnějších politických formací v zemi a v některých zemích se již podílela na vládě, liberální politici se objevují v nejvyšších orgánech císařství. Velmi slabou většinou drží liberálové v Uhrách vládu pod vedením Sándora Wekerleho. Strana je oblíbená hlavně mezi středními vrstvami společnosti a ve větších městech, naopak v řadách zástupců venkovských rodů nebo mezi vyššími kněžími kultů bychom liberály hledali jen velmi těžko.

Předmětem neustálých vnitřních dohadů a balancování ve straně jsou jak sociální otázky (kde se střetává princip nezasahování s tím, že aby dělník byl svobodný, je vhodné, aby se neupracoval k smrti), tak otázky nejvyšší politiky a zahraničních vztahů. Liberálové jsou také pozorováni Drakem a dalšími Prastarými s mnohem větší přísností, což vede k tomu, že musí velmi často prokazovat svou oddanost a ve všech návrzích ústavy důkladně pracují s nezpochybnitelnou vedoucí úlohou Draka. 

Symbolem roztříštěnosti liberálů může být i to, že jako jediný politický proud nemají žádný vlastní symbol.

Komunismus

Komunismus jako ucelený myšlenkový směr vychází z díla německého myslitele Karla Marxe. Ten na základě důkladného studia historie, ekonomie a filozofie došel k tomu, že dějiny společnosti jsou dějinami třídního boje a neúprosné dialektiky – a tyto boje stále způsobují společenskou frikci. Společenská frikce se projevuje hlavně v neustálém tření mezi masami lidí a urozenou vůlí Prastarých. Historie nás ale jasně učí, že čím pokročilejší stádium společnosti, tím méně úsilí museli Prastaří vynakládat na ovládání lidí: až do nešťastného momentu, kdy bylo ekvilibrium narušeno a Prastaří se na nějakou dobu stáhli z tohoto světa.

Tento historický omyl a ztráta ale byly samozřejmě nevyhnutelně napraveny, protože nadvláda Prastarých je historickou nevyhnutelností. Dokonalá společnost, ke které dějiny směřují, je pak společnost, ve které všichni lidé i Prastaří dostávají přesně to, co potřebují – a nic navíc. Pochopitelně pak zároveň naopak poskytují přesně tolik, kolik odpovídá jejich možnostem a schopnostem – a nic navíc. Do takové společnosti nutně někdy v budoucnu dospějeme: skutečnou výzvou je pak ale tento skok učinit co nejdříve, narovnat pozice moci a potřeb do jejich přirozených a nutných východisek a odstranit nadbytečné sociální normy a koncepty, které jen zvyšují frikci: nepředvídatelný volný kapitalistický trh, aristokratické a rodové struktury a dle některých interpretací i neomezenou nadvládu Prastarých, která by se měla přizpůsobit organizaci hospodářství dle společně připravených plánů a mělo by být vědecky zjištěno, jaké přesně obětiny jsou vědecky třeba pro přežití Prastarých: a nikdy by nemělo být přiděleno více. 

V politicky nestabilních německých zemích před unifikací do Ocelového císařství způsoboval myslitel velké pozdvižení a byl vyhnán. Údajně s přímou podporou Královny Úlu strávil většinu života v Albionu, kde napsal také celé své politické dílo. Komunismus je v Zemích dunajského Draka a ve většině Evropy zakázanou ideologií. Jeho příznivci se organizují do místních stran a do dvou internacionál – obě se nazývají “komunistickou internacionálou”. Ta starší operuje z Londýna zjevně bez většího tlaku ze strany Albionu a propaguje spolupráci s osvícenými monarchy na odstranění buržoazie a trhu. Druhá má pohyblivé centrum po Evropě a má řádově radikálnější požadavky: všichni utlačovaní včetně hybridů, ghúlů a podobných odpadů společnosti mají povstat a společnost rovnou přenést do nevyhnutelné komunistické budoucnosti. A pokud u toho poteče krev a ichor, nedá se nic dělat.

Univerzálním symbolem komunistů je rudá hvězda.

Anarchismus

Krédo anarchistů je jednoduché. Je třeba okamžitě strhnout vlády a nechat lidstvo, aby si vybudovalo vlastní, svobodnou cestu. Co pak, na tom se většina anarchistů neshodne: od zcela neomezeného trhu po samoorganizované komuny nebo prožití celého vývoje společnosti znovu od začátku, všechno je možné. Anarchismus je v některých svých podobách velmi lákavý i pro ty Prastaré a hybridy, kteří cítí, že se Prastaří příliš omezují ve své nadvládě nad lidmi a věří v návrat pradávného stavu malých kmenů, které porobené sloužily jednotlivým Prastarým.

Revanšismus

Určitou malou mírou revanšismu je nakažena celá řada lidských politiků: jednoduše se jedná o pocit, že zničené lidské dynastie Habsburků, Romanovců či Hohenzollernů byly vyhnány neprávem a jejich návrat plný nebo kompromisní v podobě například spojení se současnými vládci, jako se částečně stalo v Albionu, by byl víc než na místě a je nepostradatelnou součástí nalezení trvalého a udržitelného modu vivendi mezi Prastarými a lidmi.

Revanšistické myšlenky a organizace jsou samozřejmě přísně ilegální, byť se s blížící se ohlášenou smrtí starého Draka a nástupem Draka nového začíná mluvit o tom, že možná právě teď je ideální chvíle pro podobné řešení. Ještě se ale nenašel nikdo veřejně významný, kdo by si tento názor přisvojil.

Křesťanské politické směry

Situace různých křesťanských sekt je výrazně složitější. Teroristické aktivity křesťanů jsou koordinovány převážně jezuity a vedeny papežem, přesto lze rozlišit několik základních rozporů v tom, jak má být křesťanstvo politicky vedeno. Nejedná se o většinou pevně oddělené řády, spíše o ideologické frakce v rámci jedné masivní disentní organizace s celosvětovou působností. Pro většinu obyvatel země Draka se pak bude jednat o přespříliš detailní dělení, kterému nemají šanci porozumět – všechno to jsou zkrátka teroristi.

Jezuité

Jezuité se díky pevné organizaci a zaměření primárně na kolonie mimo Evropu rychle stali oporou celé křesťanské organizaci. Ze všech nejčastěji spolupracují přímo s papežem, často nachází laické příznivce po světě a vybudovali dobré vztahy s orientálními říšemi, u kterých drží stálé vyslance a které dokonce nechávají jezuity kázat ve svých zemích. Trvají na vědě a informacích jako způsobu přiblížení se k Bohu, ve své pragmatičnosti ale neváhají spolupracovat s prakticky jakýmikoliv elementy v boji proti Prastarým. Pokud je to nutné, uznávají v omezené míře i nutné násilí vůči civilistům. Jejich stálou vášní je pak konzervace vědění: obzvláště Prastarými vymazaných a měněných částí lidské historie.

Psi Boží

Dominikáni zdůrazňují oproti jezuitům jiné aspekty: Prastaří jsou pro ně nejen další protivník, ale hlavně klíčová výzva v boji o duše lidstva – a právě souboj o to, kdo propadne pohanským bludům a kdo bude dále veden ve světle Krista je pro ně nejklíčovější otázka, ještě mnohem zásadnější, než kdo bude kde světským pánem. Jejich boj není jenom dlouhodobým záškodnickým bojem, ale každá jejich akce má za úkol ukázat malost a pokroucenost Prastarých.

Menší bratři a sestry

Úvahy minoritů/františkánů vedou úplně jinými cestami. Ano, probíhá světský boj a je i povinností dobrého křesťana se do něj zapojit: ale hlavně je vláda Prastarých nespravedlivá a drtí nejslabší. Křesťan má informovat své okolí, ale hlavně má žít příkladně a být sám svědkem, že Kristova dobrá zpráva má větší moc než cokoliv jiného. 

Výsledkem tohoto myšlenkového směru jsou pak často i v poměrně vysokých pozicích infiltrovaní praktikující křesťané, kteří jen zlehka a nenápadně ovlivňují společnost kolem sebe: než na ně samozřejmě po udání dopadne kladivo zákona a obvinění z podpory terorismu. Dlouhodobě se ale objevují stále další a další, kteří tento způsob života považují za vhodný: a jeden z konzervativních poslanců se i v šedesátých letech nechal slyšet, že by možná bylo jednodušší tyto osamělé křesťany nepronásledovat a prostě je nechat žít a pochopit, že naše nová cesta životem je lepší. Stranou byl odvolán a jeho politická kariéra skončila, ale v akademických úvahách se o tom, že by snad Drak mohl podobný toleranční patent připravit, vede dlouhá diskuze.

Johanité

Smrt Draka a zlom století znamená něco víc než jen obyčejnou výměnu. Jedná se čas, kdy se vše změní a je třeba být připraveni udeřit, bojovat, ničit a pálit. Jejich prorokem je Johana, Francouzka, která ve službě v armádě v severní Africe prozřela, přijala křesťanství a začala vést svatou válku proti Prastarým. A stejně jako se na jejích rukách otevřela stigmata a ona sama často prorokuje jako Johanka z Arku a mnoho svatých a proroků před ní, stejně tak je třeba otevřít krvavé rány v Evropě a přinést nový, lepší svět v posledním boji. Johanité jsou tu pouhý rok, ale za tu dobu se jak prudce rozrůstají, tak se přihlásili k desítkám atentátů, výbuchů a veřejných poprav zrádců po celé západní Evropě. Země Galského kohouta jsou díky tomu mocně rozkývané a neklid se začíná přelévat dál.  

Vztah ostatních křesťanů k sektě zatím není znám.