Drakovi nejbližší

I po těch letech, které uplynuly od Návratu, jsou Prastaří v nespočtu směrů záhadná stvoření, neboť jejich existence na Zemi je nepatrná v porovnání s eony, které strávili mimo náš svět. A přestože mnozí z nich nenavazují vztahy v takové podobě, na jakou jsou lidé zvyklí, každý z vládců je obklopen hrstkou vyvolených, které skutečně lze označit za bytosti jemu nejbližší. Nejinak tomu je i u Draka, vládce dunajských zemí. Z jeho brněnského dvora do lázní přijíždějí ti, kteří mu léta sloužili či byli jeho prodlouženou rukou. 

Každý jeden z nich prožíval život či jeho část v Drakově požehnané blízkosti a je s ním tak svým způsobem nenávratně spjat. Drak umírá a začíná tak konec jedné éry. A to i pro každého z nich.


Libuše

(* 3. červenec 10) – 85 let 

Původně dívka z rodu Kinských, která se svojí rodinou úmyslně není v kontaktu většinu svého života. Byla totiž jednou z chovných pannen, které si Drak zvolil za své družky, a tak veškeré nitky vedoucí k jejímu starému životu byly zpřetrhány. Za roky svého života si užívala plnými doušky luxusu, který vycházel z jejího postavení a který byl vykoupen přísnou povinností i krásnou výsadou moci nosit v lůně drakova potomka. Zrůdné těhotenství ovšem zasadilo silnou ránu jejímu psychickému stavu, proto byla pro jistotu od svého dítěte odloučena hned po porodu. Její dcera byla poslána na výchovu poradcům od Dvora a Libuši bylo zakázáno se s ní stýkat.

Roky dále ubíhaly, ovšem Drak svůj zákaz nikdy neodvolal. O životě princezny se tak Libuše dozvídala jen zprostředkovaně, i když často by bylo lepší, kdyby vůbec nic nevěděla – její dcera byla často nezvladatelná a snad nebyl skandál, za který by alespoň částečně nemohla. Hanba z jejích činů často dopadala i na její matku, která sice neměla příležitost ji vychovat, ale předala jí svou divokou krev. To začalo už dávno předtím, než její dítě odešlo z říše a získalo přízvisko princezna Cizinec.

Libušina frustrace z této zoufalé situace je pochopitelná, vzhledem k ostudě a obviněním, jaké ji doprovází. Ale je také právě tím, co z ní v očích dalších příslušníků drakova dvora činí protivnou společnicí, která s Libuší, jakou byla dříve, má již pramálo společného. Prý se stačí kdekoli v Drakově paláci pečlivě zaposlouchat a zaručeně uslyšíte z větší či menší dálky nezaměnitelný zvuk její sžíravé kritiky a intrik.

Drak ovšem na pomluvy nedá a ve své velkorysosti se rozhodl nechat si Libuši nablízku. Její role na Umírání je tak velmi důležitá. Nejenže dohlíží na výběr budoucí panny či panice na chov, ale také je velekněžkou drakova kultu. Protože on sám na veřejnosti nevystupuje, je Libuše jednou z velmi podstatných součástí ceremonií (byť s omezenou mocí) a příjemce různých přímluv, darů či poselství.

Libuše moc dobře ví, že její čas se pomalu blíží ke svému konci. Dračí sémě ji totiž poznamenalo i občasnými prozřeními. která pro ni byla stejnou měrou požehnáním jako prokletím. Viděla to v jedné ze svých vizí, i když si nikdy nebyla jistá, jestli se nejedná vlastně jen o zbožné přání. Co po sobě zanechá a jak se rozloučí se stvořením, které bylo tolik let středobodem jejího bytí?

2
1
1
1
2
2

Cool faktor: velekněžka drakova kultu, nevyhnutelný osud, problematický potomek, beznadějné vize

Postava je na první polovinu hry.


Violeta

Postava může být muž či žena.

(* 11. dubna 51) – 44 let

Violeta přišla jako mladičká panna, uspěla ve výběru a dokázala to, co za celou historii říše dokázalo jen několik málo žen. Přežila porod svého potomka, byť samo dítě ne. Všichni čekali, že ji Drak zahubí, ale on se rozhodl jinak. 

Z nějakého vrtošivého rozmaru se  Drak rozhodl nechat ji naživu, dle všech se záměrem ji trýznit za způsobenou urážku a zbavit se jí postupně. Nestalo se tak. Violetu nechal u dvora opečovávat a vzdělávat a nakonec  čím dál častěji promlouval jejími ústy. Měl samozřejmě dost i jiných zástupců, ale Violeta byla výjimečná: přinášela jeho zprávy brzy i nejvyšší šlechtě země. A v posledních letech tato výjimečná bytost ještě zvýšila svůj status a stala se Drakovou zástupkyní před cizími delegacemi a v době jeho neochoty se věnovat dennímu řízení státu i člověkem odpovědným za všechnu mezinárodní politiku. Činnost, při které byla několikrát kritizována za prosazování svých zájmů, nikoliv zájmů svého pána.

Možná ji novináři očerňují proto, že není známa žádná vyloženě její agenda. Nemá rodinu, kterou by podporovala. Nemá vlastní silný názor na veřejnou politiku nebo jiné státy, nemá žádné bohatství. NĚCO si myslí určitě, ale pro všechny kromě jejích nejbližších spolupracovníků, je to záležitost zcela neproniknutelná. Jediné, co je obecně známo, je její blízký vztah k nešťastnému korunnímu princi, kterého opečovává jako vlastního potomka. Jeho hrozný osud pak byl také jediným, co jí dokázalo veřejně pohnout.

Na slavnosti také bude mít na starosti obecné prezentování Draka v záležitostech státu, stejně jako Libuše reprezentuje Draka jako objekt uctívání.

Za jejím úspěchem ale stojí mnoho účtů, které bude třeba složit. Její činnost, celá její existence, je balancování na kraji propasti. A teď, když Drak umírá, se pod ní otevřela vskutku nesmírná hloubka.

3
2
1
1
3
1

Cool faktor: hlas dračí, příliš velký závazek, vysoká politika, mezinárodní politika, bolest a cit


Orlík

Postava je bezpohlavní.

(* 21. prosince 70) – 25 let

Výsledek jedné z pozdějších vln řízeného líhnutí vajec nakladených ve Francii Kohoutem. Orlík je bytost skoro humanoidního vzezření, jen relativně spoře osazena peřím a s elegantními ale decentními drápy na rukou. Orlí nos připomínající svým zrohovatělým vzhledeqm zobák samozřejmě nechybí, ale je to vlastně docela chic!

Ke drakovu dvoru se dostal jako vejce před více než 25 lety – byl k němu poslán na “vychování”, ale primárně byl uklizen paranoidním Kohoutem jako pojistka pro případ, že by situace ve Francii opět vyeskalovala v úspěšné lidové povstání. Jeho vejce tak bylo pro Draka trochu danajským darem, který ale ze slušnosti nebyl odmítnut a Orlík tak byl vylíhnut a vychován v Brně spolu s Drakovými potomky. A přestože tu myšlenku nahlas nikdy nevyslovil, připadá si občas spíše jako rukojmí, než potenciální dědic Galie.

Orlík je vcelku zábavný společník, velikášský a trochu lehkomyslný. Sám vlastně neví, jestli díky Kohoutově životnímu cyklu na něj někdy přijde čas a zda-li bude moci uplatnit své následnické právo, či bude jistější spojit svůj život sňatkem s nějakým silným aristokratickým rodem. Na jednu stranu takový život zní jako spousta povinností, na druhou stranu i jako nespočet výsad a vysvobození od dračího dvora, který ho už pomalu omrzel.

Či spíše – zapletl se do tolika problémů, že jen těžko bude mít možnost snadno odejít. Pletky, intriky a zahrávání si s magií může být i pro Prastarého hraní si s ohněm. A Orlík je velmi mladý, nezkušený a drápy má teď v příliš mnoha záležitostech najednou. A to je tu ještě ta nepříjemná otázka jeho vztahu ke Galii, kterou si vůbec ani nepamatuje.

2
2
2
1
1
3

Cool faktor: dědic Francie, vysoké sázky, doživotní rukojmí, nebezpečné známosti, chybující monstrum, tajemství Egypta


Sigmund Freud

(???) – ???

Původním vzděláním praktický lékař, který poněkud diskutabilně proslul svými experimenty s kokainem, hypnózou a teď nově i psychoanalýzou. Než se zařadil mezi Drakovy nejbližší, tak nějaký čas pobýval na Akademii Clam-Gallasů v Reichenbergu. Odtud doslova utekl a to v pravou chvíli. Nedlouho poté propukla záhadná epidemie, která zahubila nejen Clam-Gallasy, ale i většinu dospělé populace zasaženého regionu, a vedla k vyhlášení karantény.

Na dvoře pomáhá pečovat o Drakovo tělo a psyché – jakožto konfident naslouchá bizarním myšlenkám a pocitům Draka a na oplátku mu předepisuje různá řešení, zatímco se sám v soukromí úporně snaží udržet svou vlastní mysl příčetnou pod tlakem Dračí duše. 

Těžko říci, nakolik je pro vladaře důležitou součástí dvora a nakolik jen zábavnou figurkou. Ale Sigmund ví, že pokud by se mu podařilo sestavit kompletní psychologický profil Draka, bude se jednat o jeho životní dílo, první popis Prastaré duše. K věci se natolik upnul, že s ní spojuje vlastní příčetnost a život.

Je první ze zástupců inteligence Drakovy říše, stojící tak v čele rady učenců, a pyšní se titulem Jeho magnificence. Na ten si ale poslední léta dělá zálusk nespočet vědců i lékařů, kteří si bláhově myslí, že právě jejich obor je ten nejdůležitější a měla by mu být věnována největší pozornost. Ovšem dokud někdo z nich nepřijde s radikálnějšími objevy, než jsou ty jeho, a nebo se jim nepodaří Sigmundovu práci zdiskreditovat, tak mu nesahají ani po kotníky. A až dokončí své veledílo, bude jeho pozice pevnější než kdy dřív.

Zatímco v řadách učenců se jakožto konkurence netěší vždy oblibě, u ostatních obyvatel říše jeho popularita stoupá. Jeho “hodiny psychoanalýzy”, které soukromě bokem poskytuje lidem i Prastarým, jsou trendem poslední doby, alespoň mezi těmi, kteří si můžou tuto velmi drahou záležitost dovolit. Kdekomu vlivnému se už velmi ulevilo, když se pod vlivem hypnózy vyzpovídal Sigmundovi z toho, co tížilo jeho hlavu. A možná je jen otázkou času, než si někdo usmyslí, že už toho ví Jeho magnificence příliš.

2
2
1
1
2
1

Cool faktor: praktikování psychoanalýzy, zrovna v módě, příliš mnoho tajemství, Drakova vrba, karanténa Reichenberg


James George Usk-Wight

Postava může být muž či žena.

(* 22. května, 71) – 24 let

James George přijel ke dvoru v rámci své cesty po světě, kde Drakova říše měla být v podstatě poslední zastávkou. Někdo mluví o duchaplné kulturní výměně, ale skutečnost je o něco závažnější. V Drakově říši spáchal před pouhými týdny zločin a postavil se vůli Draka samotného a byl zajat a vyslýchán. Po první sérii výslechů mu byl umožněn volný pohyb kolem dvora a Violeta vyhlásila, že Drak se o jeho provinění poradí se svými nejbližšími, a protože není důvod obávat se recidivy, může si zatím James George užívat pohostinnosti jeho dvora. Tento opatrný postup vyplývá nejen z obecné velkorysosti moudrého vládce, ale i ze zvážení, že James George sám je prý velmi oblíbený mezi šlechtou Albionu a je považován za pravděpodobného nástupce trůnu ostrova Wight.

U dvora jsou jeho způsoby a vychování dokonalé. Nikdy nikomu nepřekáží, zato často stojí v rohu místnosti, tiše pozoruje a přemýšlivě cvaká kusadly, zatímco si zapisuje do notýsku. Tím ze začátku vzbuzoval obavy ze špionáže, ale ty se mu povedlo výrazně zklidnit. Zatím neměl žádnou možnost poslat domů zprávu a špionáž by jeho pozici radikálně zhoršila, což by určitě nechtěl. Nemá ani přístup k ničemu zásadnímu a odevzdal svůj celý notes k náhledu. Kontrola toho, co si zapisuje, navíc odhalila jen velmi neškodné informace: komunikační zvyklosti, schémata pohybu v místnosti, rituály a tak podobně.

Samozřejmě, Alexandr Bach ho sleduje stále velmi pozorně.

Do jeho pohodlného vězení ale přichází i další špatné zprávy. První velkou ránu mu zasadila zpráva o smrti jeho milovaného nejstaršího bratra Williama Percyho, který tragicky zahynul při cestách s Jeanem Passepartoutem. Jean býval Jamesovým blízkým přítelem a jeho rozhodnutí doprovodit na cestě na zkušenou Williama ho ranilo, ale teď se blízký vztah začíná tavit v nenávist. Jak mohl Jean nechat bratra zemřít?

Od té chvíle ho tíží odloučení od rodné země a jeho blízkých, které se stále nepřestalo prohlubovat. I proto hledal ve svém okolí dlouho vhodnou útěchu, až ji konečně nalezl, i když na těch nejméně vhodných místech…

3
2
3
1
2
2

Cool faktor: nenávist, pomsta, zakázaná vášeň, dědic ostrova Wight, povinnosti k říši, luxusní vězeň


Mikoláš Aleš

Postava může být muž či žena.

(* 18. listopad 52) – 43 let 

Na žádném civilizovaném evropském dvoře nesmí chybět dvorní umělec, který vladaře oblažuje svojí tvorbou. Takový je i malíř a fotograf Mikoláš Aleš, který ale krom praktikování svých dovedností zastává i funkci takzvaného Protektora elegance, hlavy Akademie umění. Pro celou dračí Říši tak je arbitrem krásy a je to právě on, kdo určuje, která díla přináší hluboký umělecký prožitek a která jsou jen laciná fraška či dokonce stojí mimo zákon.

Však kdo jiný by měl umění rozumět lépe, než samotný autor Jeho Majestátu. Obrazu, který sám Drak označil za svoji věrnou podobiznu zachycující nepopsatelné. Obraz, jenž je dlouhé roky považován za ideál portrétistů, kteří se pokouší zachytit Drakovu děsivou magnificenci. Mnoho zvědavců z řad estétů i prostých občanů zajímá, jestli bude při této významné události po letech opět k nahlédnutí pro veřejnost aspoň ve stejné podobě jako při příležitosti padesáti let nového letopočtu a míru v Říši – za dveřmi, závěsem a na vlastní nebezpečí, ale k nahlédnutí.

Jako skutečný malíř Mikoláš moc dobře ví, jak je klíčové obklopit se inspirací, po které nikdy nepřestává prahnout. Proto když zrovna netvoří nějaké vlastní dílo, tak často objíždí aukce a sbírá díla jiných autorů. A zatímco pro něj se jedná většinou o činnost pramalého významu, pro ně je topak často záležitost rozkvětu či konce kariéry, zda-li jejich poslední plátno zrovna padne Mikolášovi do oka či jestli ho nějak obzvláště explicitně zničí. Není tak divu, že v jeho blízkosti nejeden z umělců chodí po špičkách a dává si pozor na jazyk. 

Před pár měsíci vyrazil na oficiální cestu po regionech Říše, aby z pověření Draka fotografiemi zvěčnil životy a krásy všech koutů jeho panství. A nikoho nepřekvapuje, že ji Mikoláš využil i k rozšíření své kolekce a navázání nových kontaktů. Ze svého putování se vrací přímo na Umírání. Nejen, že má jako Protektor Elegance řešit uměleckou soutěž k poctě Drakova umírání, ale má i vlastní umělecký záměr. Hodlá překonat své největší dílo, ať to bude stát cokoliv.

1
1
1
1
3
1

Cool faktor: pomsta, pravá hrůza, arbitr umění, vášnivý sběratel, šílenství, moc, pád


Alexander von Bach

Postava může být muž či žena.

(* 4. leden 13) – 82 let, fyzicky 38 let

Alexander má sice jen jediný titul, záběr jeho činností je ovšem široký. Je totiž z Drakova pověření hlavou Tajné rady – odpovídá tak za agenty, rozvědku, kontrarozvědku, osobní stráže a ještě mnohem více. Má prý oči a uši všude a jeho samolibý výraz vždy naznačuje, že je o krok napřed. V rámci Umírání figuruje jako velitel ozbrojených složek zodpovědných za bezpečnost všech přítomných. Tím pádem je to také právě on, kdo se nejčastěji dostává jako arbitr do rozporu mezi silovými složkami říše. Což ho dovádí k šílenství a upozorňuje na z jeho pohledu největší chybu říše. 

Alexander je totiž i významný teoretik státu – ve své akademické dráze se detailně zabýval všemi variantami uspořádání věcí v roztříštěných německých státech. Několikrát byl svým starším a čistokrevným bratrem, bavorským králem, vyzván, aby přišel  k rozumu a pomohl mu řídit stát. Zkusil to ovšem jen jednou a skončilo to katastrofou. Roční experiment vedl k rozkolu mezi bratry a odchodem Alexandra z Bavorska. Jako součást kompromisu, který mu dovolil žít dál, se vzdal práva zplodit jakéhokoliv potomka: a tím mezi Prastarými prakticky i práva někdy držet žezlo skutečné říše. Jako hybrid stejně neměl příliš šancí.

Měl totiž pozvánku, kterou nedokázal odmítnout. Roku 50 ho v rámci oslav a reforem říše v reakci na hrůzné události let 48 a 49 sám Drak pozval jako jeden z reformních mozků jeho snah změnit říši. K tomu dostal i maličké panství v rakouských zemích, pravidelnou rentu a téměř volnou ruku. Alexandrova vize vysoce organizované a hierarchizované struktury mechanismů fungujícího státu s nezávislým úřednictvem, nadnárodními pravidly a pevně daným kariérním řádem kýžené změny přinesla. Tři roky měl volnou ruku – bohužel, vypuknutí Krymské války znamenalo, že najednou se priority změnily a jeho zlatá doba skončila. Od té doby, dalších čtyřicet let, byl sice Alexander vždy ve vrchních pozicích státu, ale ne vždy se mu povedlo protlačit své vize. Často naopak bojoval proti složkám, které si divoce uzurpovaly moc.

Je považován za tvrdého konzervativce, podporujícího svobodu a nevázanost šlechty a vyšších tříd Prastarých na úkor svobody nižších bytostí a lidí. To vše ale pouze dokud budou pevně dodržovány zákony, tyto zákony budou mít nadnárodní platnost a všechny nitky státní moci se nakonec seběhnou u moudrého panovníka a jeho ministrů. Z jednoznačně dominantního politického postoje se ale stává pro velkou část obyvatel i šlechty zastaralý, nezajímavý názor a Bach je často vysmíván jako osvícenský absolutista, který se minul minimálně o sto let.

I přes svůj původ a názory se ale považuje za patriota a velkého zastánce suverénní Dunajské říše. Prokázal to, i když se jednalo o tom, jestli se má Drak nějak postavit k smutnému konci bavorského krále. Alexander se vyloučil z jednání.

1
1
3
1
1
2

Cool faktor: šéf bezpečnosti, ideologie, vysoká politika, bortící se svět, boj o Bavorsko