„Stojíme spolu ve válce, ve které už ani nepočítáme ztráty. Každá žena nyní pláče u hrobů svých synů, otců, bratrů. Rodiny jsou rozděleny smutkem a neštěstím. Nyní se ale od naší země smrt odvrací. Jsem šťastný, že jsem mohl vyslyšet přání svých poddaných. Já a moje nastávající žena vstupujeme do manželství plného důvěry a vzájemné náklonnosti.
S tak silnými spojenci mé ženy se kolo štěstěny nyní otáčí a ukazuje nám svou laskavou tvář. S novou silou se vrhejme do konfliktů, nebojme se znovu zaútočit a pozvednout zbraně na naše nepřátele. Nebude trvat dlouho a pozvedneme číše vína na oslavu našeho vítězství. Naše rody se spojily a naše manželství bude požehnané všemi dary nebes.”
Jiří III. ve svém proslovu po sňatku
Jiří III. byl velmi vzdělaný panovník. Kromě cizích jazyků byl vzdělán v astronomii, právu, alchymii, kryptozoologii a mnohých dalších. Během své vlády se ale potýkal s mnohými problémy. Tím nejtěžším problémem se pro něj stala válka. Situace hrdého Albionu nevypadala tehdy nijak slibně. Mnoho mladých námořních vojáků umíralo ve vodách po střetech s Francouzi, v Indii britská paže slábla pod útoky zběsilých zlých útočných Mughalů, Hannoversko, odkud pocházela rodina Jiřího III. bylo celé kompletně obklíčeno a zdálo se, že odnikud nepřijde žádná pomoc, protože i spojenecké Prusko samo volalo o pomoc proti útokům Ruska a Rakouska. Jiří III. si zoufal.
Tolik chtěl pro své poddané zařídit lepší život a zatím byl nucen poslouchat žalostný pláč všech truchlících, kteří pohřbívali své mrtvé do prázdných hrobů a kterým se vzdalovala jakákoliv myšlenka na lepší zítřky. Pak ale náhle všem svitla naděje. Jiří III. se rozhodl hledat spojence na jiných než do té doby běžných místech: a nalezl! Král králů vyslechl jeho volání a našel mu i nevěstu, kterou Jiří III., svobodný mladík, potkal až v den jejich svatby. Královnu úlu. Budiž požehnaný ten den, kdy se dvě rodiny spojily! Tímto okamžikem, s novou podporou rodiny své manželky, s novou nadějí ve šťastnou budoucnost, britské vojáky už nepřítel nepřekvapil a Prastaří sami vstoupili do bojů. Naše zbraně začaly vítězit.
Jedině díky pomoci Prastarých skončila válka úspěchem Jiřího III. Brzy Prastaří i Jiří III. poznali, že lidé mají přirozeně mnohem menší kapacity spravovat tak složitou věc jako stát. Rozhodli se pro dobro všech, že na sebe vezmou starost o svěřené země a budou pečovat o to, aby pod jejich vládou znova rozkvetly. Rozumní se přidali, královské a carské rody se ve své falešné pýše postavily Králi králů na odpor a byly poraženy. Země rozdělil Král králů svým význačným spojencům – tak připadla koruna česká, rakouská a uherská Drakovi. Poslední bylo osvobozeno Rusko – a široké ruské stepi za svůj domov uznal Král králů. Takovou poctu si Moskva snad ani nezasloužila!
Král králů vydal mnohá moudrá nařízení, například nahradil hloupou víru našich předků vírou lepší, ale o tom až v další lekci. Dnes jsme si připomněli čas, kdy se svět vrátil do správných kolejí!