Krakov

Než konečně přijaly nové pořádky, povstaly polské země vůči prastarým vládcům hned dvakrát. A na špici každého z těchto povstání stál Krakov. Hrdé město s proslulou vojenskou akademií, které napříč staletími neslo odkaz prvních polských králů. Historii Krakova navíc vždy doprovázela legenda o zabitém drakovi, kterou rebelové vzali jako jasné znamení jejich předurčení.

Jan Kameníček, CC BY-SA 3.0

A zatímco první povstání skončilo neslavně, druhé bylo na hraně úspěchu – alespoň si to tak namlouvali mocí opilí kadeti a důstojníci armády, kteří se s neschopností či snad tichou podporou Orlice vydali obnovit staré pořádky Rzeczypospolitej, včetně její staré římské víry. Pak ale nemilosrdně udeřily okolní říše. Při bojích byly navzájem přerušeny kontakty jednotlivých povstaleckých skupin napříč zemí. Tři vůdci Krakovského povstání nechali rozhlásit, že raději padnou, než aby se potupně vzdali. Byli připraveni jít smrti vstříc s pokřikem na rtech – a město i shromáždění vesničané byli připraveni křičet s nimi.

Boje eskalovaly, země hořela a celým Polskem obcházela smrt. Avšak tři hrdí velitelé povstání byli stále symbolem toho, že naděje neumírá. Ale možná, že naděje nikdy ani nežila. Jednoho dne zkrátka už bylo toho krveprolití až příliš. Jeden z vůdců povstání, Victor Marcyn, přinesl zástupcům Draka kapitulaci a zachránil tak svůj lid před jistým masakrem. Další dva zmizeli v chaosu a propasti historie, ale Viktor Marcyn se stal Pánem Krakova. Polsko bylo pokořeno. Gdaňsk, který se nikdy zcela nevzbouřil, pro sebe uzmula Ocelová císařovna. Krakovsko připadlo Drakovi a Král králů si ponechal linii od Bělověžského pralesa až po Přemysl.

Zbytek Polska Král králů podrobil trestu, který v krutosti neměl obdoby. Země byla spálena a otrávena, aby na jejím povrchu mohly žít už jen ty nejpodivnější ze zrůd. Kdysi čerstvý vzduch dusil a kdysi křišťálově čistá voda pálila. Nepřežil nikdo. Nebo alespoň ne nikdo, kdo by dokázal dostat jakoukoliv zprávu ven z Černozemě. V Mrtvé zóně dnes slouží jen příslušníci Totenkorps, ale to je jiný příběh.

Viktor Marcyn byl Drakem pověřen vykonáním trestu nad svým vlastním lidem. Všechny kostely byly násilně vyklizeny a všechny pečlivě uchované relikvie králů a světců zničeny či smíchány s ostatky běžných lidí. Každý muž, který pozvedl zbraň vůči Prastarým vládcům, pak dostal ultimátum – buď odejít pod vlajkou Prastarých bojovat za moře, či zemřít. Důstojníkům a buřičům samozřejmě volba nabídnuta nebyla. Ve vyprázdněných svatostáncích byly navršeny pyramidy useknutých hlav a starých lebek. Kdysi skvostné katedrály se tak staly připomínkou národního selhání a masových poprav, při kterých snad každý Polák někoho ztratil. Když bylo toto dílo dokončeno, byl podle dohody téměř každý muž ve městě, kromě těch nejstarších, vyslán bojovat do dalekých krajů.

Pán Krakova zůstal v městě sám, jen s několika starci a ženami. Noví muži přicházeli do města jen velmi pomalu – nejprve tak směli učinit jen kadeti a učitelé z jiných částí Drakovy říše, protože bylo nutné předejít tomu, aby se tajně vraceli vyhnanci. I když se situace zlepšila, i dnes má stále město řadu omezení a není vůbec jednoduché se do něj přestěhovat.

Letos uplynulo 31 let od povstání. Viktor Marcyn stále sedí v čele Krakova a je jedním z mála lidských vládců v Evropě. Delegace z Krakova přichází zjistit, jaký bude další status jejich země, a také vyřešit staré křivdy. Přece jen, povstání mělo vůdce tři.


Viktor Marcyn

(* 26. března, 41) – 54 let

Pán Krakova a muž, na jehož bedrech během jeho života spočinulo více, než na bedrech kteréhokoli jiného člověka v říši. Vládce, sběratel umění, známý šermíř a údajně i obratný filozof – a také člověk, jehož hluboký smutek střídají výbuchy bujarosti a pijatik či orgií, o kterých vycházejí divoké povídky po celé říši. Samozřejmě, většina z toho jsou jen pouhopouhé výmysly. Řeč je přece o člověku, který je svým postem a těžkou minulostí větší, než život sám.

Jeho činy mu vynesly obdiv skoro stejnou měrou jako opovržení. Dodnes si leckdo není jistý, jestli vlastně Polsko zachránil a nebo popravil. A jsou dny, kdy ani Viktor sám nezná odpověď na tuto otázku. Nyní přichází s malým doprovodem vzdát úctu svého dávnému přemožiteli a současnému vládci. A možná také jednou provždy vyřešit osud své země.

2
1
3
2
2
1

Cool faktor: souboje na šavle, tragická mocná figura, silné vztahy, obdiv a opovržení, nepříjemná minulost


Marie Sklodowska

(* 7. listopadu, 67) – 28 let

Marie se narodila do zvláštního světa, který po potlačení povstání následoval – světa téměř bez mužů. Ne snad, že by si toho dokázala sama příliš všimnout. Její srdce a veškerá pozornost totiž odjakživa patřily vědě, specificky pak alchymii. Jako první podrobila důkladnému zkoumání měňavec a svými experimenty dokázala veliké věci – záření měňavce dokáže měnit samotnou podstatu hmoty a experimenty s ním jsou na úplném začátku. Jsou to právě její první vynálezy sloužící medicíně i zbrojařství, které podnítily těžbu v zemích Draka a zvědavost ostatních říší.

Podle těch několika málo zpráv, které se z Polska dostávají ven do zbytku světa, je jednou z Viktorových konkubín. Ale novináři toho vždycky napovídají mnoho. Faktem ale je, že Viktora na Umírání doprovází. I když pozvání dle všeho přijala s nemalým strachem. Je veřejným tajemstvím, že prý si ji k osobní audienci vyžádal sám Drak. Marii tak nezbývá než doufat, že je to proto, aby ji osobně poděkoval za její přínos vědě.

2
2
1
1
3
1

Cool faktor: podivný výzkum, měňavec, odvážné experimenty, blízko k mocným


Henryk Sienkiewicz

(* 5. května, 46) – 49 let

Henryk byl jedním z těch, kteří byli ušetřeni hněvu Draka. Když jakožto povstalec stál před volbou, zda-li exil či smrt, složil vlastní přísahu. Přísahal, že vše o tom, co se zde stalo, pravdivě zapíše. Stane se tak vypravěčem, který svými příběhy poučí lid všech zemí o bláhové zpupnosti Poláků a strašlivé, ale spravedlivé ceně, jakou za ni byl polský lid nucen zaplatit. Pán Krakova rozhodl, že jakožto muž stále nemá šanci se vyhnout trestu – a tak nechal Henryka vykastrovat, aby ukonejšil vyslance Draka.

A vyšlo to. Henrykovy záznamy průběhu prvního i druhého povstání a jejich kořenů ve zkažené polské minulosti si našly nečekané množství čtenářů a dnes se jedná o jednoho z nejpopulárnějších spisovatelů celé Říše. Dokázal přesně identifikovat i zlom, od kterého se polský lid řítil vstříc slabošství a nevyhnutelnému pádu: byl jím příchod českého misionáře, který byl označován za svatého Vojtěcha. Toto jeho poslední radikální tvrzení vyvolalo vlnu nesouhlasu u českých autorů a historiků, Sienkiewicz si za ním ovšem pevně stojí.

Na slavnosti je přítomen nejen jako doprovod Viktora Marcyna, ale též jako kronikář, připravený zaznamenat další kapitolu z osudů Krakova. Zároveň se chystá i veřejně přednést črty ze svého dalšího velkolepého díla, románu “Kam kráčíš?”. Námět knihy je doposud zahalen tajemstvím, ale všichni věří, že jeho nejnovější text opět potvrdí legitimitu a nadřazenost Prastarých dynastií.

1
1
2
1
2
1

Cool faktor: tajemství minulosti, vlastní umělecká tvorba, strážce historie, pověst národa

Postava je na druhou polovinu hry.