Centrem černínského panství jsou Chudenice v Západních Čechách, kde jsou dnes také nejvlivnějším a nejbohatším rodem. “Nezahyneš ani ohněm, ani mečem,” zní jejich rodové heslo. Černínové po staletí houževnatě pracovali na tom, aby získali co největší slávu, moc i bohatství a dařilo se jim to.
Jenže krátce před Slavným návratem se kvůli poskytování štědrých půjček vídeňskému dvoru propadli až téměř na dno. Jejich pohledávky nebyly nikdy splaceny, Černínové se ocitli na samém okraji urozené společnosti. Během Slavného návratu se proto raději krčili v závětří a čekali na vítěze. Na stranu Krále králů se přidali až v samém závěru jeho tažení. I přesto získali dar Prastaré krve. Patnáctiletého Jana Vojtěcha Černína z Chudenic si vybrala sama prastará Silua přezdívaná též Živa. Je totiž, stejně jako Černínové, nadmíru lačná a dravá. Kdysi dávno měla moc nad slovanskými kmeny jako jedna z nižších bohyní jejich panteonu. Díky tomu se jí na příkaz Krále králů dostává výrazně většího uznání, než by si dle mínění jiných Prastarých zasloužila.
Živa měla v plození vždy zalíbení, však také byla a je uctívána coby bohyně života a zrození. Četností a kvantitou svých vrhů zajistila upadajícím Černínům dostatek genetického materiálu. Její potomky poznáte na první pohled, jsou totiž specifičtí svou barvou pokožky, která opalizuje modře a bíle a produkuje množství slizovitého sekretu. Jejich tělesné vzezření evokuje vzhled obojživelníků, jejichž některé schopnosti prý nově narození Černínové podědili.
Živa bývala však také považována za bohyni úrody a dobré sklizně. Díky své podstatě je schopna nahlížet do budoucnosti a často vidí spojení a kauzality ve věcech, které nedokáže rozklíčovat ani nejostřejší oko vědce. Dávní pohané využívali přízeň Živy , aby věděli kdy zasít, která část úrody pohyne a která přinese své zrno. Těžko se domnívat, na jaké všechny jiné situace se může vyplatit vidět trochu napřed. Sama Živa prý dokáže nahlížet do budoucnosti libovolně dle své vůle, ale její potomci si musí pomáhat konzumací fermentovaného slizu, který neustále produkují jejich těla.
To ale není vše: černínskou specialitou je záměrné křížení a v lepším případě šlechtění nejrůznějších hybridů prastaré krve. Rodový strom tak vypučel do nejrozmanitějších směrů a podob. Většina z těchto větví však obrazně řečeno uhnila, když zdegenerovaní zástupci neblahých genetických kombinací umírali mladí a bez potomků. Nebo se to tak alespoň tvrdí…
Siwiana Černínová z Chudenic
(* cca 6.–7. 10. 1796) – 99 let
Přestože Siwiana patří mezi potomky z pozdějších vrhů, stala se Živinou oblíbenkyní. Ze všech potomků se nejvýrazněji podobá matce a nejvíce je na ní znát Prastará krev.
Siwiana byla už od mládí zvídavá a nárokovala si matčinu pozornost zcela pro sebe – i proto ji starší sourozenci od počátku nesnášeli a šikanovali. Jenže právě Siwiana zdědila největší podíl Prastaré krve a tak jedině ona mohla stanout po matčině boku a převzít panství a dohled nad svými sourozenci.
Když Silua před několika desítkami let přestala plodit další potomky, Siwiana se ujala svých povinností i v tomto směru. S prvním vlastním vrhem získala i hlas v říšském sněmu. I rodové majetky Siwiana nesporně povznesla. Založila například společnost Lovců bílého jelena a černínské lesy nyní navštěvuje smetánka, aby se odreagovala při lovu divokých ghůlů a troglodytů.
Siwiana má vysoký podíl Živiny krve a proslýchá se, že využívá nahlížení budoucnosti ve spolupráci s rodinným přítelem Mendelem, aby mohla okamžitě po vrhu vyselektovat ty jedince, jejichž genom vykazuje potenciál, který současný Mendelův výzkum vyžaduje.
Siwiana sice díky své Prastaré krvi vypadá velmi zachovale a minimálně o půl století mladší, ale v posledních letech jako by chřadla a také četnost jejích vrhů se rapidně snižuje. Nebo jde jen o špatnou volbu materiálu? Dosud si Siwiana vystačila jen s partnery na jedno použití či se stále více spoléhala na obsah zkumavek z rozsáhlé semenné banky dr. Mendela. Přesune-li však rozmnožování rodu na bedra Evženie, kam jinam vrhne svou pozornost?
Cool faktor: politika, kanibalismus, odhalování tajemství, genetické experimenty
Viktar Černín z Chudenic
(* 17. únor 13) – 82 let
Postava může být muž i žena.
Příliš mnoho vrhů, příliš mnoho potomků… Živa zprvu produkovala malé Černínky několikrát do roka, později se už intervaly prodlužovaly a kvantita i kvalita klesala. Přesto, aby se ti mladší dokázali prosadit mezi svými staršími bratry a sestrami, museli mít hodně ostré lokty. Nesmírná ctižádost byla Achillovou patou i Viktara, benjamínka z jednoho z posledních jakž takž životaschopných vrhů. Z Viktarových velikášských gest a naivních plánů, jak se dostat mezi Živiny nejmilejší děti, však nezabralo nic – nikdo jej zkrátka nebral vážně. Jediný, kdo mu alespoň trochu naslouchal, byla jeho sestra Siwiana – a to i přesto, že ona sama stála v matčině přízni vysoko nad ním.
V sedmnácti letech se Viktar vypravil do Polska, pomoci Polské orlici a vydobýt si ostruhy válečníka. Boje skončily, ale Viktar se domů nevrátil. Možná padl, řekli si v Chudenicích a dál po tom neptárali – kdo by se staral o jednoho z méně schopných hybridů. Uplynulo více než šedesát let, než se na chudenickém zámku objevil muž, který tvrdil, že je Viktarem a dožadoval se audience u Siwiany. Co jí tehdy řekl a čím ji přesvědčil, to nikdo netuší. Vše sice nasvědčuje tomu, že je to skutečně on, vypadá ale, jako by zestárl sotva o pár let. Už čtyři roky působí na panství coby Siwianina pravá ruka, podporovat ji přijel i sem na sněm.
Viktar silně oponuje nahlížení budoucnosti pro potřeby šíleného výzkumu dvorního lékaře Mendela a veřejně tvrdí a skálopevně opakuje, že to není dar, ale prokletí. Na Drakově dvoře se však zcela jasně šeptá, jak by bylo vhodné využít strategické služby “mladého” Černína pro umění války. Je však potřeba nabídnout dost vysokou cenu, něco po čem Viktar opravdu ze srdce touží.
Cool faktor: kanibalismus, pomsta, pohrdání sebou i svým rodem
Eugena Černínová z Chudenic
(* 3. listopadu 79) – 16 let
Eugena jako by byla dítětem štěstěny. Z jejího vrhu zemřelo deset z patnácti jejích sourozenců a dospělosti se dožila jen ona.
Eugena narozdíl od svých strýců a tet neholduje lovu a místo toho by nejradši seděla celý den ve hvězdárně a naslouchala sférám. Společně s rodinným přítelem a černínským dvorním šlechtitelem Johannem Mendelem si často čtou dlouhé hodiny o tajemstvích, které skrývá tělo. Občas ji zasvěcuje do svých vědeckých bádání a ona mu na oplátku asistuje u šlechtitelských pokusů!
Sama Eugena již neprodukuje dostatek sekretu na vlastní nahlížení, ale když se jí podařilo posbírat dostatek od nemohoucího bratra, rozhodla se pokusit kontrolovaně pod dozorem Johanna nahlédnout budoucnosti hvězd.
Ani sama nedokáže popsat, co ve hvězdách zahlédla, ale její zapálené mladičké oči byly naplněny nemizícím strachem z hlubin černoty nad hlavami. Ještě častěji se vydává po setmění Eugena toulat černínskými sady. Jako by na něco čekala…
Je praktické, když mladá dáma ví, jak použít pipetu či katétr stejně jako meč či vějíř – Eugena se zdá být i díky tomu nejpravděpodobnější potenciální následnicí Siwiany, a narozdíl od většiny produktů minulých vrhů je schopna života ve společnosti. Ve šlechtických kruzích se ale nad čistotou její krve vznáší pochybnosti. Na první pohled už ji skoro nerozeznáte od člověka! Jenže naděje na další rozmnožování leží právě na Eugeně, která by si na Umírání měla vyhlédnout nějakého vhodného nositele Prastaré krve, jestliže chce jednou v černínském panství mít slovo.
Cool faktor: mocenský boj, páření, vdavky s nestvůrou, nadšenkyně pro vědu, záhada hvězd
Johann Mendel
(* 20. 7. 22) – 73 let
Postava může být muž i žena.
Johann je slezským rodákem, který objevil při studiu na univerzitě v Olomouci svoji vášeň pro genetiku a hybridní bytosti. Akademické zázemí v Olomouci mu záhy nedostačovalo a Johann se proto přestěhoval do Prahy. Zdejší prostředí mu dovolovalo studovat genetiku Prastarých skutečně do hloubky a v Pražské akademické obci plné géniů a objevitelů se mu podařilo úspěšně „zmizet“. V Praze se také seznámil se Siwianou a zanedlouho si začali psát ve věcech genetiky a křížení, které je oba tak zajímaly. Ani v Pražské vědecké obci se mu ale nepodařilo vyhnout se podezíravým pohledům a nepříjemným otázkám Drakových úředníků.
Genetika Prastarých spadá do kategorie s jistým stupněm restrikce a Drak nehodlá nechat Prastaré geny nekontrolovaně zkoumat. Po pár “přešlapech” byla Johannovi zakázána vědecká činnost. Vědec se musel stáhnout, nějaký čas prý pobýval i na Clam Gallasovské Akademii v Reichenbergu. Navíc dostával nabídky od šlechtických rodů po celé Evropě, které potřebovaly jeho praktickou asistenci při šlechtění svých hybridných potomků. Když i v tomto ohledu pohár Drakovy trpělivosti přetekl, Johann oficiálně s činností skončil a uklidil se k Černínům.
Některé z dopisů, které píše svým akademickým kolegům, však nasvědčují, že jeho výzkumy nabraly ještě šílenější podobu. Zvlášť když mu při nich asistuje sama Eugena. Na samotném umírání je také mnoho aristokratických rodin, které by možná potřebovaly pomoci s efektivním zplozením zdravého potomka, který zároveň ponese kýžené rodové vlastnosti.
Cool faktor: vědecký výzkum, ilegální metody, šílenství rozumu, etická dilemata, šlechtění nestvůr