Povoláním studentka slov a veršů, která je někdy krotí i veřejně v příjemné společnosti hudebních nástrojů. Po nocích se toulá městem, aby stihla sesbírat napadané hvězdy a vrátit je zpět na oblohu – „Je potřeba aby to někdo udělal, než pojedou lidé do práce“. Na Belle Epoque je součástí kreativního týmu, ale to jistě již pozorný čtenář odvodil.
Ve světě našeho larpu by nejspíše byla náruživou pomocnící Poetické policie a jen díky její lapidární gnómičnosti by se jim podařilo rozlousknout případy, o kterých ani nevěděli, že je mají vyšetřovat. Nebo by možná bojovala sama se sebou a zapsané fragmenty věčného střetu by po nocích trousila po Lázních tak dlouho, až by si jí všiml samotný Poutník. A nebo možná od každého trochu a pak ještě jednou tolik, prosím.
Každopádně by se určitě vydala tolika směry, že by si ani nestihla napsat vlastní medailonek, jako se to ostatně stalo tentokrát.
