Reichenberg, sídelní město rodu Clam Gallasů, by se nijak nelišil od jiných regionálních center, kdyby tu nepůsobila prestižní akademie zaměřená na lékařská studia a medicínu spojenou s hybridy a Prastarými. Soustředila se především na zefektivnění procesu injektování zárodků Prastarých do lidských těl a vychovávala též mistry v lékařské péči o hybridy.
O tom, jak studia probíhají, bylo přísně zakázáno mluvit. Nechutné a zřejmě i dost kruté tajemství zůstávalo za jejími zdmi. Kapacitou nejvyšší a zároveň rektorem univerzity byl anglický lékař dr. Henry Jekyll.
Moc a sláva akademie ale před patnácti lety začala upadat. K Drakovým uším se doneslo několik udání na nezákonné manipulace s těly nejnižších prastarých. Drak svěřil financování Akademie rodu Clam-Gallasů, čímž ji odsoudil k pozvolnému zániku. Počty vyučujících i studentů se razantně ztenčily, nakonec přežívala coby rezidenční prostor zaměřený na dílčí výzkum.
Před deseti lety se ale v kraji objevila epidemie tajemné nákazy. První týden byli upoutáni na lůžko ti nejstarší z nejstarších. Zmítali se v horečkách, vykašlávali černou krev, těla jim pokrývaly vředy – do týdne zemřeli. Pak byly brány města zapečetěny, okolo rozestaveny hlídky pověřeny zastřelením každého, kdo by se ho pokoušel opustit. Nemoc se ale objevila i v přilehlých vesnicích a šířila se dál a dál. Nakonec bylo karanténou uzavřeno území ohraničené zhruba Tanvaldem, Semily, Turnovem a Novým Borem.
Situaci světu nadále detailně popisovali lidé zevnitř karantény skrze telegraf. Po nejstarších začali umírat lidé středního věku a tak stále dále a dále. Nemoc se zastavila až u těch, kterým nebylo víc než čtrnáct. Po pár měsících zůstali v oblasti pouze ti nejmladší a nikdo starší čtrnácti let nebyl viděn. Pak se kontakty velmi omezily a změnily. Karanténa Reichenberg se uzavřela a Clam Gallasové přišli o drtivou většinu panství.
Děti ale přežily. Proběhlo zde několik vln hladomoru, ale karanténa nezůstala bez pomoci. Díky dodávkám potravin od Novopackých a nejnověji i od zvoleného poslance za Reichenberg Emila Kolbena se jim podařilo udržet. Kontakt s oblastí zcela přejal právě Kolben a Novopačtí a informace zevnitř karantény podléhaly jejich přísné cenzuře.
Když se na slavnosti objeví delegace z karantény s oficiálním zvacím dopisem a potvrzením o bezinfekčnosti, bude to pro všechny návštěvníky slavnosti překvapení.
Ne však pro vás, drazí hráči!
Roky narození jsou u členů delegace záměrně neuvedené.
Všechny postavy z této delegace si zahrají pouze dva akty a jsou za dobrovolný poplatek.
Nisa, řečená Hnisa
(* ???) – ???
Postava může být muž či žena.
Od narození byla sirotek, nalezenec pojmenovaný snad podle řeky, která Reichenbergem protéká. Své rané dětství strávila Nisa mezi regály a výlevkami laboratoří Akademie, kde pomáhala s úklidem, a městskou nemocnicí, pro kterou prala obvazy a vymývala nočníky. Prvním nakaženým ještě oplachovala hnis a vředy, když ale nemoc skosila i lékaře a ošetřovatelky, odešla ze ztichlé budovy ven a připojila se k vznikající dětské domobraně. Z posměšné přezdívky Hnisa se stalo vyjádření respektu.
Nehroutila se, v nové situaci spíš rostla, než aby ztrácela čas strachem nebo žalem. Protože starší děti se snažily shromáždit zásoby nebo obdělávat pole, starala se o ty nejmenší. Nikdy nezastonala, zdá se, jako by necítila jakoukoli slabost či únavu. Se svými svěřenci možná občas zacházela jako s laboratorními myšmi, ale jen díky ní jich tolik přežilo.
Péče o komunitu jí zůstala a ze tří reichenberských má jednoznačně nejvstřícnější názory a postoje. Je ovšem otázka, zda je to u Hnisy ještě smířlivost, nebo už jen jistá forma letargie. Dění okolo totiž jako by vnímala skrze tlusté sklo. Její laskavé úsměvy a konejšivé doteky mají v sobě cosi somnambulního, byť jejímu projevu neschází logika či praktická zkušenost. Je vůdcem delegace, což těžce nese další z delegátů, radikální Frýdlant. Ta Frýdlant, s níž Nisu už pár let pojí intimní pouto.
Cool faktor: vyšinutost, pokusný králíček, vysoká politika, vlastní směr, subjektivní morálka
Frýdlant
(* ???) – ???
Postava může být muž či žena.
Než vypukla nemoc, byla nikdo. Tehdy se také jmenovala jinak. Dnes ji ale znají pod jménem městečka, kterému v prvních dnech po velkém umírání de facto vládla. Jako jedna z mála byla schopna zorganizovat vystrašené děti do alespoň provizorního režimu. Právě ona velela rabovacím výpravám do zatlučených domů plných tlejících mrtvol, to ona přikázala spálit celé čtvrti a odříznout svět mrtvých od těch, kdo přežili. A byla to ona, kdo jako první vstoupila do trosek zámku a Akademie, aby zde našla nové zdroje. Od těch dob se jí na hrudi houpe coby talisman ohořelý prsteníček Kazimíra Clam Gallase, jehož seškvařenou mrtvolu našla v troskách hlavního sálu. A kdokoli chce osvědčit svou statečnost, vydává se od těch dob stejně jako Frýdlant do nitra Akademie pro relikvii z Kazimírova těla.
Frýdlant se občas pokoušela proklouznout i mimo karanténu, ale to se jí málem vymstilo – několikrát jí téměř dostaly vojenské hlídky i ostražití venkované z oblastí kolem Karantény.
Frýdlant světem okolo opovrhuje a vetřelce v Reichenbergu nechce – tím spíš nikoho dospělého.
Cool faktor: generační vzpoura, radikalita, vyšinutost, subjektivní morálka
Mikeš
(* ???) – ???
Postava může být muž či žena.
Mezi dětmi z Reichenbergu nemá Mikeš zrovna nejlepší pozici. Vlastně se dá říct, že v zášti k Mikešovi jsou radikálové s umírněným zajedno. Přesto je třetím členem výpravy – ze stejného důvodu, proč jej všichni nesnášejí a zároveň tak potřebují. Mikeš je totiž spojkou mezi Reichenbergem a Emilem Kolbenem. To on koordinuje dodávku potravin z Kolbenových továren a šeptá se, že prý snad dokonce pronikl i za hranici karantény.
A přitom dřív to bylo děcko jako každé jiné. Jenže potom se začal živit sbíráním podivných věcí, substancí a materiálů z trosek Akademie a Clam Gallasovského zámku. To samo o sobě nebylo zakázané – jenže Mikeš porušil nepsaný zákon, že výnosy z veškeré kořisti připadnou celé komunitě. Pašoval dokumenty ven z karantény a když ho pár kluků přišlo zmlátit, aby toho nechal a odevzdal zisk na společnou hromadu, vracel jim rány tak dlouho, než mu dali pokoj. A potom si začal jen víc dávat pozor.
Musel nejspíš obchodovat i s Kolbenem, protože ten si ho před půl rokem vybral za svého pomocníka. Mikeš má najednou velké pravomoce a teď je to on, kdo určuje, kam kolik jídla a životně důležitého vybavení přijde. A občas neváhá dát ostatním dětem najevo, že jen na jeho libovůli záleží.
V delegaci má svou vlastní agendu, úzce spjatou s aktivitami jeho zaměstnavatele. A popravdě – ostatní členové výpravy vlastně ani neví, jaké zájmy bude při jednáních hájit. Karanténa je Mikešovo hřiště, co by dělal, kdyby o ni přišel?
Cool faktor: outsider, rváč, subjektivní morálka a dilemata, moc a její zneužívání, touha být NĚKDO