Třináct kolonií na východním pobřeží severoamerického kontinentu je pod správou místokrále dosazeného Královnou úlu. Kolonie nemají žádnou reprezentaci, cesta z nich dál na západ je jenom pro ty nejodvážnější, na sever není expanze možná a ne příliš rozvinuté osady a města také slouží jako kasička Albionu. Neúspěchy v Indii a tlak na albionské zásobovací přístavy v jižní Africe vedly k pravidelnému navyšování daní a tributu.
To ještě vyeskalovalo po vydání Indian Councils Act (92), který jak dával Indům jistou možnost lokálních autonomií, tak obrátil celou průmyslovou a lidskou základnu Albionu směrem do Indie. Toto nepokryté závodění s Králem králů sleduje napjatě celá Evropa. Kolonisté toho už ale mají zjevně dost. Šestnáctého prosince roku 94 v Bostonu přepadli kolonisté zásilku kávy na lodích Východoindické společnosti jako znamení odporu proti novým daním z teplých nápojů. Místokrál reagoval decimací Bostonu a výzvou k popravě všech, kteří jsou podezřelí z konspirace, která se dle jeho úvahy rozlezla velkou částí místní vyšších vrstev kolonií.
Pro Evropany to bylo vesměs zajímavé rozptýlení o vzdálených zemích. Většina jich ale bude překvapena, když se trojice z kolonií objeví na prahu lázní ve slavnostních dnech Drakova umírání. Drak jim udělil slyšení a označil je za své hosty do té doby, než se s nimi sám setká.
Hosté z kolonií ale mají napilno i před osudným setkáním. Nejvýznamnější lidé Třinácti kolonií budou muset rychle hledat spojence a cesty, jak se případně postavit Albionu. A to se zcela neshodnou ani na tom, jak by se mělo dál postupovat a jestli má povstání vůči albionské velmoci vůbec smysl. Dá se také čekat, že Královna úlu použije všechny metody, aby je zkrotila nebo zničila. A to ještě neví, jestli je po slyšení nechá Drak odjet s dary, či je vydá albionské delegaci. Nebo na místě bolestivě zahubí.
Thomas Jefferson
(* 13. dubna 43) – 52 let
Postava může být muž či žena
Thomas vystudoval právo za rodinné peníze – kde “vystudoval” znamená divoké mládí strávené studijními pobyty po Evropě a rozházení zbytků dědictví způsobem, který si několikrát i získal pozornost lokálního tisku. Návštěvy káznic, vězení pro dlužníky a marginálních soudních procesů ho ale inspirovaly k vynálezu úplně nové profese. Do Ameriky byl vykázán z Albionu a jen těsně se vyhl deportaci do Austrálie.
Ve Třinácti koloniích zahájil realizaci plánu v Novém světě dosud nevídaného. Začal psát a propagovat jednoduchý systém místních soudů, profesionální advokátské a notářské služby a obstrukční řízení s častým apelem na veřejnost skrze plamenné proslovy a charismatické řeči. V podfinancovaném a zaostalém koloniálním správním systému dokázal vzbudit řádný rozruch, obzvláště na efekt vypočítanými drzostmi.
Vrcholem jeho činnosti byla obhajoba zajatého teroristy Samuela Worcestera, který se pokusil konvertovat divochy žijící západně od kolonií na jeho pomatenou víru a byl jedním z kmenů jako gesto dobré vůle předán albionským vojákům. Jeffersonova obhajoba se ani nedotkla otázky, jestli má Worcester zemřít nebo ne: místo toho strávil rok tím, že nadnášel stále další a další otázky k prověření. Neměli by být domorodci povinni teroristu popravit a neměl by jim být vrácen? Měl by být spíše oběšen, upálen, naboden na kůl nebo dekapitován – rozdíly za normálních okolností marginální, ale protože kat dané obce pověrčivě odmítal se Worcestera dotknout a dovolit jeho krev dopadnout na své nástroje, dokázal na nich Jefferson obstruovat měsíc. Obecní soudce mu naprosto nebyl schopen čelit a než se případ dostal dál, měl Thomasův případ už mediální dosah až do specializovaných právnických periodik až v Evropě. Vesměs jako kuriozita a výsměch systému kolonií, ale účel splnila. Thomas získal řadu bohatých klientů v koloniích a napsal několik sérií článků a knihu.
Raději ale zpět ke knize. K velkému překvapení všech “Poznámky o panenském státu” nebyly ani provokací, ani laciným skandálem, ale solidním příspěvkem k vývoji státnosti a legitimity práva na úrovni prací solidních evropských filozofů a právníků. Přesto je jeho příchod s truc delegací překvapivý. Tentokrát Thomas riskuje všechno a své vlastní osobní bezpečí nikoliv při soudních šaškárnách, ale v něčem, co by bylo možné označit za otevřené povstání. A potlačování revolucí se většinou nevyznačují možností před popravčí četou vést proslovy.
Cool faktor: vrcholná politika, složitá morální rozhodnutí, teorie práva a velké přehnané proslovy a exhibicionistické výstupy, boj za svobodu
Postava je na první polovinu hry.
Alexandra Hamilton
(* 11. ledna 68) – 27 let
Postava může být muž či žena
Bastardi to často nemají jednoduché. Alexandra ale měla štěstí v neštěstí: narodila se v Karibiku. Osvojila si ji bohatá kupecká rodina a ona prokázala veliké nadání v počtech a argumentaci. Její rodný ostrov se ale zprotivil vůli Krakena a byl zpustošen děsivou větrnou smrští, kterou přežili jen někteří. Alexandra musela uprchnout co nejrychleji z Krakenovy říše. A co bylo ještě horší, v celé hrůze se Alexandře ani nepovedlo vybrat dost peněz na loď do Mexika nebo do Evropy, ale dostala se pouze do New Yorku, o tolik chudšího a zapadlého!
I v bídě kolonií se ale může nadaná mysl uchytit. Alexandra přišla chudá, hladová a s ambicí nepromarnit svou šanci. Protloukala se studenými ulicemi New Yorku a pracovala ve dvou různých obchodních kancelářích, jen aby našetřila na lokální mizernou školu. Její výřečnost a brutální upřímnost i vroucí ideály jí sice nepřinesly mnoho přátel, ale o to víc slávy a snad i jistou úctu. Zanedbávala spánek, aby se mohla účastnit cvičení místní milice.
A byly to právě milice New Yorku, které se jako jediné v Americe otevřeně postavily vojskům Albionu a dokázaly je zcela vytlačit z města, které se stalo letos v únoru bojištěm. Místokrál prohlásil všechny jejich důstojníky za vlastizrádce, jejichž těla mají být rozvěšena na výstrahu, vojáci pak mají být popraveni a použiti jako krmný substrát. Alexandra ale stále stojí a každý její nádech je bojem za svobodu Třinácti kolonií. Někteří říkají, že její hlavní motivace je sláva a nesmrtelný odkaz, ale to jsou nejspíš hlavně ti, kteří nedokážou unést její nonstop tempo.
Cool faktor: intenzivní romance, souboje na pistole, ideologický zápal, boj za svobodu, vysoká politika
Postava je na první polovinu hry.
Markýza Pauline Hasmo du Lafayette
(* 6. září 77) – 18 let
Postava může být muž či žena
Dcera jedné z předních galských rodin s dlouhou vojenskou historií – navíc takové, která ještě před Waterloo pochopila, kam se kormidlo dějin nezadržitelně přesouvá, a byla za svou službu Prastarým odměněna i možností splynout s Prastarou krví. Přes vysoké postavení rodiny se ale mladá markýza rozhodla všechno získat vlastní prací. Důstojnickou hodnost získala Pauline již ve 13 letech a s několika vyznamenáními, včetně ocenění za inovativní vojenské myšlení. Okamžitě po Bostonském pití kávy se vydala do Třinácti kolonií přesvědčena, že povstání proti Albionu je věc dobrá a čestná: a sice bez oficiálního požehnání své armády, ale ta zatím ostentativně odmítá použít svého práva markýzu odvolat zpátky domů.
V Novém světě se ale Pauline činila velmi. Říká se, že měla stát za zavedením moderních standardů vojenského výcviku pro místní milice, připravovat americkou infrastrukturu a skrýše se zbraněmi na nečekané přepady a další řešení a samozřejmě se měla podílet i na vyhnání albionských vojsk z New Yorku. Za těch pouhých pár měsíců, které tam strávila, by to samozřejmě bylo fyzicky nemožné, ale už jenom šíře činností připisovaná mladičké důstojnici je fascinující. A kdyby byla pravda byť pětina zpráv o osobních soubojích, které vyprovokovala a zvítězila v nich, bylo by to velmi slušné číslo.
Teď je ale v uniformě milice města New Yorku v Evropě a zjevně hledá pomoc. Visí nad ní nejen hněv Albionu, ale strasti jí jen přidá jak její divoká povaha, tak povinnosti vůči Galskému Kohoutovi.
Cool faktor: dobrodružství, vojenství, šerm, velké ideály a jejich praktická implementace
Postava je na první polovinu hry.