Přestože vždy žili ve stínu starších a mocnějších rodů, Pálffyové dokázali přežít na jednom z nejvíce nepřátelských míst Říše – na frontě nepřetržité války s Turky. Málo významná nižší šlechta měla před třemi staletími štěstí, když se hlavou rodu stal Pál Pálffy – obratný diplomat, válečník i státník. Jako politický talent ho vynesl na post uherského palatina a jeho obchodnické schopnosti položily základ bohatství, ze kterého jeho děti žijí dodnes. Proslavil se ale také loveckou vášní a láskou k dravým ptákům, která se u Pálffyovců dědí z generace na generaci.
Po Slavném návratu nebyl život rodu Pálffy snadný, na dvoře se říkalo, že ne všichni Pálffyovci uctívají Krále králů s čistým srdcem a ne všichni slouží Dunajskému drakovi zcela bez postranních úmyslů. Pálffyovci ale nikdy nepřekročili hranici a ve správnou chvíli se všech svých bludy nemocných příbuzných dokázali zbavit. Jejich politická pozice je také opřena o skvělou znalost frontového terénu a velmi věrnou místní armádu, která není velká, je však špičkově vycvičená. Horší už je, že každá větev rodu drží svůj úsek a své pevnosti, o pevně řízené spolupráci se nedá mluvit.
Jejich Prastarým patronem a dárcem Prastaré krve je Rarog, ohnivý pták, který se o politiku dalších Prastarých již mnoho let příliš nezajímá a v říši je tolerovaným hostem. Rarog ze všeho nejraději létá a loví v nekonečných stepích a temných lesích na východních koncích říše, i dále v Rusku. Proto i Pálffyové jsou rodem ohnivých lovců a říká se, že jejich loveckým a stopařským schopnostem se nic nevyrovná, jejich ostřížímu zraku nic neunikne.
Tak jako se Rarog příliš nezapojuje do politických her ostatních Prastarých, ani Pálffyové nemohou od něho čekat velkou přímluvu a pomoc. O své bohatství, postavení a bezpečí se musí tvrdě zasloužit sami. O to větší škoda je, že před desetiletími se rod částečně rozpadl na tři větve, i když patriarcha Karol dělá vše pro to, aby nastolil soudržnost. Nebylo by snad lepší, aby ve světě, kde život bez mocného příhovorce není snadný, smečka lovila společně, než aby každý svou kořist stopoval sám?
Mořic Pálffy z Erdődu a Červeného kamene
(* 30. května 23) – 72 let
Kariéra Mořice je ukázkovou kariérou hlavy šlechtického rodu – možná až moc ukázkovou. Pokud snad byly v jeho životě nějaké chyby nebo přešlapy, dával si velký pozor, aby po nich žádné stopy nezůstaly a vždy důkladně odstřihl všechny volné konce, které odstřihnout dokázal. Pro Mořice je dobrá pověst stejně důležitá jako peníze a vliv na Dvoře. A pověst, kterou si vybral, je jiná než pověst ostatních hlav rodů. Nesází na strach, ale na spolehlivost. Mořic nikdy ani náznakem neporušil dohodu, nikdy se nepokusil o inovativní výklad čehokoliv a, pokud je známo, vždy jednal čestně. Mnohokrát se mu to nevyplatilo a bylo mu někým ukřivděno.
Z toho ale plyne druhá výrazná Mořicova vlastnost. Nikdo nedrží křivdu tak jako on a v celé říši se vypraví o malé, nenápadné knížečce, do které je zaznamenán každý jeden přečin, každé jedno křivé slovo či podvůdek na úkor rodu jako celku. Podle některých je to právě těchto pár desítek stran papíru, které kromě Karola drží rod před úplným rozpadnutím.
A to Mořic sám měl tak dobře nakročeno. V mládí, než nastoupil na velitelské místo v armádě, dokonce vystudoval vojenskou akademii. Jeho rodové lovecké instinkty, reflexy a bystré smysly se mu osvědčily jak na bojišti, tak i ve velícím štábu, kde se brzy stal pobočníkem generála a později i sám velel několika slavným tažením. Jeho udatnost mu přinesla respekt, medaile a zničující zranění. A i přes to, že již uběhlo 39 let od doby, kdy byl raněn, stále žije v bolestech, které ani jeho štědrá dávka Prastaré krve nedokáže zhojit.
To ale nebyl konec jeho kariéry, naopak. Skutečný věhlas získal až když se vrátil na Červený kámen, kde po svém otci převzal tradici skvělých honů a loveckých slavností, na něž se sjížděly největší osobnosti celé říše. A na takové slavnosti se leccos stane a leccos ujedná a domluví. Mořic vždycky věděl, kdy má přivřít své ostříží oko, nikdy se nestalo, že by se snad podřekl o důležitých věcech, které zaslechl. Díky tomu získal důvěru a respekt v nejvyšších kruzích a leckdo mu dluží službu.
Na ceremoniál Drakova umírání přijíždí nejen plnit své státnické povinnosti, jakožto jeden z předních hybatelů sněmovní politiky v Říši. Ale také s rodinnými záležitostmi, na které přichází ten správný čas. Nejistotám budoucích dob by měli členové rodu nejlépe čelit v jednotě. Je ale skoro nemožné jen tak zkout dohromady, co bylo roztříštěno.
Možná, že některé části se do nového celku zkrátka již hodit nebudou.
Cool faktor: vrcholná politika, hlava rodu, temné dědictví, kniha křivd, kniha přízně, pokoutné prostředky
Griff Pálffy
(* 17. srpna 76) – 19 let
Postava může být muž či žena.
Griff je přímým potomkem Mořice z Červeného kamene a dostatečně příbuzným k Malackám i Stupavě, což z něj dělá potenciálního následníka rodového titulu.
Teď se Griff na svou roli připravuje pod dozorem nejlepších vychovatelů a učitelů, i pod přísným vedením svého otce, Mořice. To on pro něj zajistil místo na nejlepší vojenské škole, kterou Griff absolvoval s nejvyššími poctami. Obratem byl přijat do nejelitnějších jednotek dračí armády, kde i ve svém mladém věku vynikl. Když jeho velitel padl v boji s Turky, on sám převzal velení bitvy a útok úspěšně odrazil. Ve svých devatenácti letech se stal jedním z nejmladších nositelů Medaile za zásluhy a jeho příběh téměř zastínil hvězdnou hodinu Aehrenthalů při dobývání Bosny. Od mladého Pálffyho teď všichni očekávají velké věci a on sám nepochybuje, že jich brzy dosáhne. Obklopil se pochlebovači, našel si celou řadu dobrých přátel ve všech vyšších vrstvách společnosti a obecně se chová tak, že rodu úplně velkou čest nedělá. Zpupnost a samozřejmost mladého hrdiny je ostrým kontrastem ke všemu co Pálffye spojuje. Nikdo z nich se koneckonců nevyznačuje hlasitostí a exhibicionismem.
Už sám jeho příjezd bude pro mnohé překvapením. Griff se vůbec Slavnosti účastnit neměl a Mořic ho chtěl mít pěkně odklizeného stranou. Geroj se ale rozhodl jinak a krátce po příjezdu ostatních hostů dorazí s velikým lomozem a ostudou.
A to bude jenom začátek jeho problémů. Čekají ho nejen velmi nepříjemné vzpomínky na boje a zcela přítomné vojenské výzvy, ale i celá síť intrik která se kolem mladého a pod nátěrem hrdiny zvídavého a zmateného mladíka splétá.
Cool faktor: odhalování rodinného tajemství, dobrodružství, sláva a pád, intriky, manipulace, nejistota v sama sebe
Mikloš Pálffy z Erdödu a Malacky
(* 9. září 56) – 39 let
Postava může být muž či žena.
Mikloš je vyslancem druhé větve rodu. Historickým centrem jejich moci je hrad Malacky, ale reálně je to spíše reprezentativní sídlo, většina panství leží na území toho, co bylo kdysi Srbskem. Drak učinil Malackou větev správci dobytého území, které nikdo jiný ovládat nechtěl – a nedokázal. Frontová linie s Tureckem znamená nejen trvající ohrožení ze strany armád tureckého sultána, ale i dennodenní ostražitost před špiony, tajnými agenty a sabotéry. Kopce, hory, lesy a bažiny se navíc ukázaly být mimořádně náročným terénem a na území větve se nikdy pořádně nedostal rozvinutý průmysl nebo aspoň městské osídlení.
Život v mimořádných podmínkách si však žádá mimořádné prostředky. Zatímco červenokamenští si zakládali na dobré pověsti a kolem citlivých věcí vždy našlapovali po špičkách, malačtí se vydali jinou cestou. Izolovali se od světa a začali se věnovat výzkumu věcí, které z něj nepochází. Odstřihli se od zbytku říše a postupně i od zbytku rodu. Zběžné inspekce jejich panství odhalily komplikované okolnosti. Malackým nikdy nebyly cizí magické rituály a studium okultních věd, metafyziky i vzdálených hvězd. Bohužel, výsledky z Malacek jsou často nevěrohodné, experimenty nepřenosné a v badatelské komunitě si vysloužili Pálffyovci spíše shovívavé pohledy, ne-li výsměch. Jejich fascinace lokálními fenomény je také více než na pováženou: mnohem víc připomínají blábolení zmatených vesničanů než skutečnou okultní vědu. Místní ale po uznání netouží.
Mikloš je na poměry rodu velmi mladý, ale podle jeho slov mu připadla čest zastupovat na ceremoniálu svou větev rodu a on ji rád přijal. V uherských novinách se krátce psalo, že možná je to spíše tím, že jiný Pálffy z Malacek nebyl buď ochotný nebo vůbec schopný přijet. Možná i kvůli ostudě, která hrozí: úsek fronty, který mají na starosti, není sice úplně zanedbatelný, ale v podstatě nikdy na něm nedošlo k výraznému posunu na jednu nebo na druhou stranu. Malačtí nejsou bohatí a nemají žádný vliv u velkých dvorů, zbylé dvě větve se raději tváří, že neexistují.
Stalo se také něco, co otřáslo veřejným míněním v říši. Při vpádu do Bosny došlo k incidentu, který je stále vyšetřován, když se na území Malackých ztratila celá jedna přesunující se jednotka.
Mikloš se ale stále usmívá. Možná je to mladická nerozvážnost, možná skrývá hrůzu a paniku. Nebo ví mnohem víc, než ostatní vůbec tuší. Jisté je, že větev musí mít něco, co ostatní Pálffyové potřebují nebo chtějí natolik, že dovolují její existenci. Otázka je, jak se k problému postaví rozezlená armáda, další rody či Adepti.
Cool faktor: temné rituály, zakázaná věda, vyjednávání s nezemskými silami, malý kult, skutečné já
Liderika Pálffy z Erdödu a Stupavy
(* 23. ledna 47) – 48 let
Pálffyové měli vždy pověst rodu trochu konzervativnějšího, který si zakládal na starých pořádcích a tesknil po době, kdy jejich pra pra pra… předek byl palatinem Uherska a kdy nejsložitější dilema bylo, zda synka poslat na vojenskou akademii, nebo do kněžského semináře. To se ale změnilo, když větší vliv získala rodinná větev ze stupavského panství. Oddělili se teprve nedávno z prostého důvodu: mohli. Stupavští se živě zajímají o vědu, politiku, a na rozdíl od tradičních rodů, které žijí především z výnosů majetku, se mnohem více pouštějí do podnikání. Jsou to právě peníze Stupavských, které reálně živí velkou část Malacké armády a začínají zahanbovat jmění hlavní větve rodu.
Liderika je ztělesněním toho všeho. Když byla malá, hrála si s vesnickými dětmi na vojáky, a snila o tom, že půjde na vojenskou akademii. Nechala se ale přemluvit a místo toho vystudovala matematiku – a byla jednou z prvních, které se věnovaly divoce se rozvíjející ekonomii. Když převzala vůdčí místo ve stupavské větvi, převzala i řízení rodinných financí. Rarogova požehnání jí ve všem jejím konání mocně pomohla: chlad, rozhled, rychlé reakce a skvělé reflexy se při moderních aukcích i burzách výborně hodí. Liderika také začala s podnikáním úplně nového typu: daří se jí i v neustálou válkou zničeném Uhersku budovat výnosné fabriky.
Přednášení a diskuze jsou ostatně její velkou vášní obecně. Lovecké výpravy a následné salony se stávají místem setkávání nejen pro nejvyšší šlechtu a pečlivě vybrané intelektuály, ale i pro ty, kteří zastávají různé jiné, zatím minoritní a podle pomluv přímo zakázané politické postoje. Součástí pomluv pak je i to, že příliš řečí o politice jí vyloženě škodí. Po tragické nehodě před lety přišla o celé hnízdo potomků a zatím nenašla pářícího partnera či partnerku, se kterou by vytvořila nové. Její větev je samozřejmě širší, ale v případě jejího úmrtí by všechny podniky propadly nejspíše zpět Červenému kameni.
Cool faktor: kapitánka průmyslu, politika, sociální věda, křivda, pomsta, špionáž, velký risk
Karol Pálffy
(* 17. února 1786) – 109 let
Postava může být muž i žena.
Karol je pán Červeného Kamene, byť je ve věcech zastupován svým synem Mořicem. Není snad žádným tajemstvím, že se svým nejstarším synem nemá úplně srovnané vztahy a jejich hádky a konflikty nejednou pronikly na veřejnost. Ani s Liderikou, natož s Miklošem nikdy nebyl schopný navázat bližší vztah. Snad jenom vnuk Griff se dočkal Karolovy přízně – k velké Mořicovi nelibosti.
Za víc než sto let Karolova života se událo mnohé – a on si z těch dob nese spoustu jizev – ať už těch viditelných, tak těch na duši. Na bojištích nejrůznějších válek sbíral vavříny, medaile i hodnosti. Bojůvky s jinými rody mu přinesly zármutek a žal. A konflikty v rámci rodiny přinesly jenom hněv a zášť. Rod, který vedl po tak dlouhá léta, se mu rozpadl pod rukama. Dokáže ho opět sjednotit? Nebo se z toho vyvlékne a prostě pověří velením rodu jednoho z potomků? A co na to řekne rodinný prastarý?
Není divu, že ani někdo jako je Karol, nevydržel tlak svírající ho ze všech stran. Začal cestovat, utíkat od svých povinností. Mnohé tedy překvapí, že na Umírání přesto přijel – neohlášen a nečekán.
Je připraven postavit se protivenstvím, které na něj i na rod útočí zevnitř i zvenčí?
Karol Pálffy je možná stárnoucí patriarcha rodu. Neřekl však ještě zdaleka své poslední slovo. Ale až hru opustí, bude rod muset zvolit jeho nástupce.
Cool faktor: držitel pečeti a hlava rodu, rituální lov, složité rodinné vztahy a bilancování
Postava je na první polovinu hry.