Galie dnešních dní je jen zuboženou karikaturou své bývalé slávy, která je výsledkem dlouhých bojů a skrápění země lidskou i nelidskou krví. V žádné jiné zemi Evropy nebyl nástup vlády Prastarých tak bolestným procesem.
Po Návratu si moc a dozor nad Galií přivlastnila bytost jménem Striginae, která byla ovšem posedlá kontrolou a každým dnem své vlády si uzurpovala další a další části životů běžných smrtelníků i poddaných Prastaré krve. Když už byla její kontrola bezmála absolutní, lid ruku v ruce s hybridy i nižší šlechtou povstal. V žáru revoluce byla Striginae zavražděna a její tělo údajně spáleno a popel rozprášen, aby se nestalo symbolem pro některé z jejich přívrženců, kteří spravedlivému trestu unikli.
Byla zvolena nová reprezentace v čele s Prastarými, Galská Republika a ostatní Prastaří si stěžovali Králi králů, ale ten byl tomuto experimentu otevřený. Zatím.
Tehdy se poprvé na šachovnici dějin objevil Napoleon Bonaparte. Na příkaz své ambiciozní republiky byl jmenován jedním z velitelů galské invaze do Egypta. Vrátil se jako jediný velitel téměř čistě lidské armády, která měla v rukou tajemství pyramid a starých mauzoleí. Po návratu do Paříže se Napoleon držel nějakou dobu stranou a všichni věřili, že vše je v pořádku.
Pak roku 3 došlo k neslavnému Cášskému kongresu. Napoleonovi se povedlo sjednotit širokou koalici teroristů a nespokojených občanů a vyhlásil se Císařem lidí. Nabídl Prastarým na svém území jednoduchou možnost: buď se vzdají všech privilegií a nároků a stanou se rovnými občany, nebo budou zničeni. Většina těch, kteří neutekli nebo se nedokázali skrýt, byla skutečně pomocí tajemných zbraní Egypta zničena.
Taková ichorová lázeň a politická drzost vyvolala po celé Evropě odpor a Napoleon se vydal do boje s prakticky celou sjednocenou Evropou. A vítězil. U Slavkova dokázal téměř zcela anihilovat vojska Draka i Krále králů a jeho vítězné tažení ztratilo dech až v široké stepi. Pečetí jeho porážky byly prohry na moři u Trafalgaru a na zemi u Waterloo. Zde Napoleon utržil svoji konečnou porážku od spojených sil Krále králů, Draka a Ocelové císařovny.
Vůdce galských vojsk padnul do zajetí a jeho trest byl strašlivý a jeho jméno je dodnes považováno za velmi hrubou urážku. O příčetnost ho připravil vládce Ruska osobně, jeho prázdná schránka byla zkrmena Drakem a všichni váleční zajatci připadli Prusku jako otroci, jejichž potomci dodnes slouží v dolech na živoucí železo.
Na místo protektora Galie byl Králem králů dosazen Kohout. Nový vládce Galie byl nezkušeným a vzhledem k minulosti své země paranoidním panovníkem. Jeho tělo zpočátku částečně připomínalo tvora, jehož jméno nesl, dokonce občas snesl obří kožovitá vejce, jaká byla vždy pečlivě uložena v palácové pokladnici. Časem se ovšem začalo jeho tělo podobat mokvající směsi polostrávených lidských i zvířecích těl, zobáků, úst i chomáčů peří a srsti. Nejspíše bylo sužováno nějakou chorobou, které jen Prastaří rozumí.
Ukázalo se, že Král králů následovníka vybral z dobrých důvodů – několik dnů poté, co Kohoutovo tělo vydechlo naposledy a Galie byla přikryta pláštěm smutku, začala se klubat některá z vajec, jež byla v paláci uložená. Přežilo jediné, ale jeho apetit byl skoro neutišitelný. Aby mládě rostlo, muselo být neustále krmeno. Země ovšem stále byla po prohrané válce popelnicí Evropy, po okupaci ruskými vojsky byla krajina zdecimovaná a bylo nutné splácet válečné reparace zlatem i krví. Než byl ovšem nový Kohout připraven vstřebat své vlastní vzpomínky a opět usednout na trůn, byla ustanovena vláda tří regentů, kteří zastupují jednotlivé stavy – lid, šlechtu a církev.
Poté, co Kohout zesílil dostatečně, vrátil se na trůn. Země tak žije v cyklu stále se vracejícího panovníka, který rychle zesílí, rychle chřadne a pak nějakou dobu tleje. Tento cyklus se opakoval již třikrát a nyní je tomu už pět měsíců, co Kohout naposledy vydechl. Některá z vajec se ještě stále inkubují, ale některá už se rozevřela a dožadují se dalších živin. Galie je na tom lépe, než tomu bylo přímo po válce, přesto disponuje velmi nestabilní ekonomikou, musí platit strašlivé reparace a některých surovin se jí vůbec nedostává. Celý stát se pak štěpí mezi ty, kteří považují tento cyklus vzrůstů a pádů za vhodný a přirozený a na ty, kteří začínají mluvit o nutnosti naleznout stabilnějšího panovníka.
Potenciál má ale země veliký. Nutnost placení reparací vybičovala ekonomiku k velkým snahám a podle některých ekonomů je cyklus zcela neaktivního a naopak velmi intervenujícího vládce přímo ideálním.
Manducarimperiál Hasmodiah
(* ???) – ???
Postava je bezpohlavní.
Dokud Kohout žije, nevládne sám. K ruce mu jsou rádcové v podobě manducarimperiálů, tvorů vyskytujících se jen v blízkosti Kohouta. Každý z nich obývá jedno fyzické tělo, dříve lidské, nyní zmutované do bizarní podoby polozvířat. Vypráví se, že jsou jejich těla neměnná a jejich osudy spjaty úzce přímo s Kohoutem. Snad proto se z jejich strany nebojí pokusu o rebelii a věří jim více, než komukoliv dalšímu z obyvatel své země.
Když je Kohout zrovna mrtvý, úloha manducarimperiálů se mění. V takovém případě je jejich úkolem rok pečovat o jeho reinkarnaci a dohlížet na řádnou výchovu, než bude Kohout opět schopný usednout na trůn. Dříve jich bylo více, během let ovšem jejich počty kolísají – někteří zemřeli násilnou smrtí, mnozí upadli do katatonie.
Hasmodiah byl Kohoutovi rádcem ve věcech víry a uctívání starých bohů a měl blízko k těm nejvyšším z galských duchovních. I tak bylo ovšem pro celou Galii překvapením, když se ze své inkubační povinnosti vyvléknul tím, že byl zvolen za regenta, zástupce církevního stavu. Na druhou stranu, kdo by se měl v otázkách prastaré víry vyznat lépe, než někdo, kdo byl díky Prastarým zrozen? Hasmodiah se okamžitě pustil do tvrdého vynucování zbožnosti napříč celou zemí, žádá ale také několik reforem, které musí ještě posvětit Král králů. Například zavedení skutečné církevní organizace.
Jeho údělem na slavnosti bude nejen vzorná reprezentace Galie a možné nalezení vhodného nového panovníka, ale i nutnost obhájit si své stanovisko víry a směr, kterým se nyní zbožnost Galů ubírá a ze kterého by si dle jeho názoru měli brát i ostatní země příklad.
Cool faktor: regent Galie, vykoupená nesmrtelnost, duchovní vůdce
Olympia de Coubertin
(* 26. března 62) – 33 let
U šlechty se nově zavedený systém regentství těší nejmenší oblibě ze všech tří stavů. Přestože běžný lid vlastně o jeho interním fungování nic netuší, nebylo možné si nevšimnout, že málokdo z urozených o tuto pozici stojí. Proslýchá se dokonce, že galská šlechta přišla s vlastním systémem losování nového regenta ze svých řad, který těm nejbohatším umožňuje se za patřičný obnos z této povinnosti vykoupit.
A nejspíše na těch povídačkách něco bude, protože jak jinak by mohla být regentkou zvolena právě osoba tak zvláštní a s tak malým majetkem, jako Olympia? Není totiž známá díky svým politickým ambicím, nýbrž jako až fanaticky zapálená sportovkyně. V mládí byla věhlasnou atletkou. Časem se u ní ovšem díky urozené podstatě začaly objevovat pletence svalů nepatřící do běžné lidské anatomie a závody pro běžné smrtelníky ji po častých vítězstvích omrzely. Začala se tak poohlížet po různých obskurních disciplínách, jaké by uspokojily její sportovní ambice.
Po neúspěšném hledání ustoupila z veřejného prostoru, média i lid o ní postupně ztrácely zájem a ona se plně pohroužila do svých myšlenek na revoluci sportovních klání, která by byla podtrhla schopnosti propůjčené prastarou krví. Každopádně její jmění ušetřené z mladých let se povážlivě tenčí.
Pokouší se neúnavně (a neúspěšně) už řadu let přijít s různými progresivními disciplínami. Nezřídka se jedná o adrenalinová klání natolik radikální, že málokdo je ochoten se zúčastnit a doživotní zranění nejsou nic výjimečného. Své diváky si její výtvory najdou, ale není jich mnoho a občas jsou jí organizované události dokonce postaveny do ilegality. Lid Galie byl překvapen, že se právě takové osobě dostalo regentského titulu a snad nikdo nepochybuje o tom, že Olympia využije nově nabyté moci k tomu, aby se pokusila obnovit zašlý lesk svého jména.
Na Dračí umírání přijíždí nejen jakožto zástupkyně Galského Kohouta, ale také aby na pozvání od Draka zorganizovala utkání pro pobavení znuděných šlechticů ve svém posledním vynalezeném sportu. Na umírání se chce také stát Radegastovým vyvolneným bojovníkem a podstupovat vše s tím spojené.
Cool faktor: regentka Galie, radikální sporty, posedlost slávou, pěstní zápasy, vyvolená
Jean Passepartout
(* 19. ledna 54) – 41 let
Když William Percy Wigt-uskterry, světoběžník z Albionu a nejstarší syn pána z Wight, podnikal pod záštitou Královny úlu své průzkumné cesty po světě, nikdy nevyrazil sám. Doprovázel ho tehdy veskrze neznámý mladík Jean Passepartout, o kterém si nikdo ani nebyl jistý, kde se vzal. O účelu jejich výprav se spekuluje dodnes – jedni říkají, že se jednalo o průzkumné mise za účelem najít Prastaré, kteří se neprobudili z dřímot věků. Jiní zase tvrdí, že Královna si přála po světě umístit své potomstvo, ať má oči i uši všude. Ale většině je to vlastně jedno.
Jisté je jen to, že už po první husarských kouscích při konfliktu s kulty v Bombaji dvojice získala pozornost médií, a přestože zprávy jistě byly poněkud přitažené za vlasy, tak nejeden obyvatel Galie dychtivě vyčkával další číslo La Gazette, aby si mohl přečíst, kam ti dva zase vyrazili a jak se jim daří. A zatímco lid albionský zpráva o nešťastné nehodě, která v hlubinách mexické džungle způsobila úmrtí Williama, zarmoutila a dokonce vedla ke státnímu smutku, tak kdejaký Gal byl ve skrytu duše rád, že z Jeana Passepartouta se tím pádem stal hlavní hrdina.
Po jeho návratu ho čekala obliba lidu, na jakou ze svého dřívějšího života vůbec nebyl zvyklý. Každé noviny s ním chtěly mít rozhovor, každý, kdo něco znamenal, ho chtěl mít jako čestného hosta na svém večírku. Stal se najednou neodmyslitelnou součástí nespočtu společenských událostí, v jakých ovšem neuměl příliš chodit. Způsobená faux pas ovšem hravě vynahrazoval příběhy z cest. Vlna popularity ho nakonec donesla až na post voleného zástupce lidu a stal se tak jedním ze tří regentů, kteří mají na starost správu země. Ne snad, že by politice jakkoli rozuměl.
Vlastně se ji ani posledních pár měsíců nevěnuje naplno a osobně, je totiž na cestě kolem světa, takže vládne jen za pomoci telegramů a vhodně zvolených zástupců. Sám má totiž co dělat, aby jeho sokyně Nellie Bly nezískala náskok a nezmizela mu za obzorem. Doposud byl ale závod okolo světa až podezřele vyrovnaný a právě Drakovo umírání je cílovou destinací.
Krom závodu ho samozřejmě přivádí do lázní i nutnost reprezentovat svoji zemi a nalézt vhodného panovníka, který by byl ochoten se postavit do čela Galie. Jistě si ale míří i popovídat se starými známými, které při svých cestách potkal. A je otázkou, zda-li si náhodou nebude chtít kdosi z Albionu popovídat s ním.
Cool faktor: regent Galie, světoběžník, expert na nezvyklé kultury, závod